Odcházení

Kdy uz tady nekdo konecne napise, ze mezi Kamenakem a Odchazenim lze tezko najit podstatneho rozdilu? Ten film je opravdu oligofrenni a vlastne proc ho nazyvat filmem, kdyz mu chybi pomalu jeho zakladni znaky. Nemel bych nic proti tomu, kdyby se jednalo ciste o divaldo ve filmu (zde vsak ani nahodou). Neprostestoval bych proti Havlovske exhibici, ktera by odpovidala jeho filmove vizi (tady vsak zadna neni). Ale ze se nakonec dockam estrady, ktera navic po zaverecnem Havlovem cameu plne snese kriteria taskarice, to jsem si nepredstavoval ani v nejhorsim snu, Zaznivaji-li tady nazory, ze lide film spatne hodnoti z duvodu odporu k Havlove politice, jejich autori by se meli nad sebou zamyslet,. Bylo by stejne lacine tvrdit, ze nekdo hodnoti film vysoko jen proto, ze ho mel rad jako prezidenta. PS. Ja jsem mel Havla velmi rad a jeho politicke nazory a kroky (az na par prehmatu, jako napr. plytvani milostmi i pro ty nejvetsi dobytky) jsem uznaval po cleou dobu jeho prezidentovani. Jen kvuli tomu vsak nemohu napsat, ze se mi film libil, a poprit, ze mit ctyri ruce, porad je to k drzeni se za hlavu velmi malo. (11.04.2011)

Čím níže v seznamu hodnocení půjdete, tím větší koncentraci odpadů v něm naleznete. Odpůrci Havlovy politiky zkrátka dorazili i na ČSFD a bez velkého přehánění se dá předpokládat, že bez nich by se Odcházení pohybovalo minimálně kolem šedesáti procent. Ano, pro každého Havlův režisérský debut nebude, ale věřím, že jiná (a snad i větší skupina diváků) z něj bude odcházet spokojená. Osobně jsem na něj šla s jistou skepsí (Jenže na co jiného než na český film do kina zavítat, když jednou za několik měsíců navštívím ČR?), a za hodinu a půl se tato nedůvěra proměnila v čisté nadšení. Bavilo mě, jak si Havel hrál s jednotlivými detaily (nápis "dost bylo Havla" mezi graffiti na zdi), jak odchod každé postavy získal díky obyčejné louži na zajímavosti a jak sympaticky vše prolínala hudba v čele s netradičním podáním Rusalky. Bavila mě absurdní kamera, která se nakláněla ze strany na stranu a která se od herce často oddálila jen proto, aby se k němu v následujících vteřinách začala znovu přibližovat. Bavila mě hravost veršů (věta: "Byl jsem na koktejlu s Molotovem," je krásně paradoxní hned dvojím způsobem: zaprvé z hlediska doby, kdy Molotov žil, a zadruhé kvůli spojení koktejl & Molotov) a vzhledem k tomu, že jsem jen před necelými třemi týdny viděla v divadle Krále Leara s Derekem Jacobim, mě bavila i ta krásná duševní a vzhledová podoba mezi Jacobiho Learem a Abrhámovým Vilémem v jedné bouřlivé scéně (schválně si zkuste na internetu vyhledat fotky). A Havel samotný rozhodně není špatný režisér; jeho styl vymykající se škatulce tradičního tvůrce ala "mám diplom z FAMU" mi byl svou originalitou sympatický a divadelnost z něj zdaleka netryská tolik, jak všichni tvrdí. (Mnoho britských divadelních režisérů bylo při přechodu na filmové médium obrazově mnohem "statičtějších".) Tím však rozhodně netvrdím, že jsem Odcházení plně pochopila, to ani náhodou. Dokonce ani nedoufám, že jsem si ho třeba jen z části přebrala tak, jak chtěl jeho autor. Ale to nic nemění na tom, že mě velmi bavilo, že jsem si přála, abych podobně uměla psát taky, a že ho už teď chci vidět znovu, abych odhalila další zajímavé detaily. A pak možná zvýším hodnocení i na pět hvězdiček. (29.03.2011)

Čekal jsem sračku nebeských rozměrů a byť jsem jí chvílemi dostal, chvílemi naopak překvapilo pár skutečně vtipných (ve všech významech toho slova) momentů. Občan Havel je už na toto uvědomění zřejmě stár, ale dnes už si prostě postmoderní Eintopf či schéma absurdního dramatu samo o sobě k okouzlení diváka nevystačí, ale věřím, že před pár dekádami to mohlo fungovat znamenitě. Nemohu se zbavit dojmu, že ujmout se tématu zkušenější filmový režisér a udělat z něj nákladnější zhruba tak hodinovou TV inscenaci, byla by to celkem bomba. Především druhá třetina filmu je trochu k nepřežití a nůžky by snesla. Havlovo cameo je okouzlující, díky za slona z Loděnic a to Budařovo tričko remixující Warhola a Klimta chci ! (31.03.2011)

Odcházení není film. Jsem přesvědčený o tom, že odcházení se dostalo z divadla do této podoby a následně do kina hlavně proto, že jde o dílo Václava Havla. Dost podobně to bude fungovat i s herci. Šok nastal ve chvíli, kdy paní Veškrnová šla pro Českého lva za nejlepší scénář. Tohle má být to nejlepší v roce 2011? Smutné. Po pravdě něco tak nudného, prázdného a beznápadu jsem nečekal. Postavy se objevují z ničeho nic a hned zase mizí, statická kamera pozoruje většinou statické herce, kde dialogy mají být to hlavní, co celek udrží při životě. Bohužel se jim to nedaří. Odcházení je jako divný sen Václava Havla, po kterém se probudí, vzpomíná a pak řekne – “co se mi to sakra zdálo za kravinu“. (05.03.2012)

Jak píše Kamil Fila na Aktuálně.cz, absurdní drama už je dnes pasé. A je to pravda. Ale taky je pravda, že být ten film natočen v šedesátých letech, asi bychom se na něj dnes dívali jinak. Možná ne zcela pochopená, ale nezpochybnitelná. Těžko se pak hodnotí, jestli je dobrý film, když přišel o 50 let později. Je to oprávněný dovětek k dobám minulým, nebo nesmyslné plácání se v žánru, který už dnes nikoho nezajímá? Osobně vidím hlavní problém v tom, že se nazašlo dál, než k "záznamu" divadelního představení... Špatné kritiky a malou návštěvnost ale přičítám spíš české závisti (tak on už je i režisér?) a problematickému vztahu Čechů k osobnosti Václava Havla. Ten fim je přeci skvěle natočený, skvěle zahraný...jen ten způsob vyprávění jako by přišel z jiné doby. (11.04.2011)