Stalingrad

Válečných filmů z pohledu Skopčáků je jak šafránu a to je obrovskou výhodou tohoto německého díla, protože ho vlastně nemám moc s čím srovnat. Líbí se mi, že jde o hodně syrový kousek a nejedna ukázka válečných zločinů přidává dost na autenticitě, přičemž paralelně se primárně věnujeme těm spíše kladnějším Němcům, obyčejným klukům z Wehrmachtu, kteří se od svých protivníků lišili snad jen místem zrekrutování. Ve prospěch filmu z pohledu českého diváka mluví i kvanta českých herců a téměř nulová heroizace hrdinů. Ale jak už to bývá, nejde jen chválit a občas se musí ukázat i na nedostatky, kterých tu je až až. Střih, hudba jsou místy totálně mimo (celkově to technicky trochu drhne), scény jsou občas naprosto nepřehledné a nebo naopak totálně nerealistické, postavy občas jednají naprosto nesmyslně (aniž by se to dalo omluvit šílenstvím všudypřítomné války), a občasné teatrální umírání je spíš k pousmání. I přes tyto vady na krása jde o dobrý, zajímavý film, který stojí za vidění. Heřmánkova věta "Otto, ich bin kein Nazi", krásně shrnuje myšlenku, se kterou před téměř 30 lety vznikl Stalingrad. (25.04.2021)

Němci to mají těžký, přesvědčit diváka, že i oni trpěli, že i oni byli obětí ideologie se jim nikdy nepovedlo, a nepovede. Já nikdy u těchto bitev v německém pojetí nevim, co mám cítit, respektive cítim všecko, jen né soucit a jakési to klasické fandění, aby voják svého nepřítele rozmašíroval až na kostní dřeň. Tohle je právě tokový snímek, relativně dobře natočený, po německu klasicky debilně napsaný a mojí osobu zanechal nepřekvapivě lhostejnou k osudu Němců. Je mi jasný, že oním jediným úhlem pohledu nelze pohlížet na jakýkoli konflikt v dějinách lidstva, ale ubraňte se tomu, když víte, co tomu předcházelo, co se dělo potom a zároveň a to vše za doprovodu hafa shlédnutých dokumentů, a filmů typu Jdi a dívej se, které vám dotvoří onu germánskou nadrasu i po obrazové stránce. Těžko pak přát těm bojovníkům, kteří trpěli, byli obětí iracionality vycházející z úst hitlerových a dle toho tak i jednali, něco jiného než smrt. Je mi líto, že je mi to tak jedno. (25.12.2011)

"co takhle stalingrad pánové?", na to sa dá odpovedať nedbám, pretože i keď ide o nemecký film a hrdinovia nie sú spojenci ani rusi, ale samotné nenávidené zlo (nemci) ide o vynikajúce dielo. zo začiatku budete mať možno zmiešané pocity s prispôsobením sa na to, ale po chvíli si uvedomíte, že dokonca i fašisti boli ľudské bytosti a budete im držať palce a spolu s nimi prežívať peklo bojov a dúfať, že sa dočkajú konca vojny. pre mňa je stalingrad jedným z najlepších filmov o druhej svetovej vojne s výbornými hercami (hlavne heřmánek, ten človek má charisma na rozdávanie). "oto já nejsem nacista. - jo vy oficíri jste neco horšího!". navyše tá skvelá hudba! najlepší nemecký film! (20.05.2004)

Rozhodně válečný nadprůměr, který (v porovnání s americkou tvorbou) menší rozpočet kompenzuje přesnou znalostí reálií a úctou k historii, kvalitním příběhem a hereckými výkony - třeba Heřmánek jako jednoruký hauptmann je super. Z celého filmu mám nejradši někde ve druhé polovině filmu přepadení kolony ruských tanků... hmmmmm.... Z toho, co jsem zatím viděl, má tohle ke reálnému Stalingradu asi nejblíž. (14.04.2007)

Kultovní film v době, kdy jsem navštěvoval druhý stupeň na základce. Tenkrát jsme se my všichni kluci, co spolu chodíme :-) začínali postupně přeorientovávat z akčňáků s Arnoldem nebo Seagalem na válečné filmy. A tehdy jsme se rozdělili na dva tábory - na Ryanovce a na Stalingradovce, přičemž já jsem patřil do té druhé, podstatně menší skupiny. Tak, to by bylo k nostalgii a vrátím se do reálu. Když se ještě letmo vrátím k té nostalgii (no, už vážně naposled), "Stalingrad" se mi opravdu jeví jako pravý opak "Zachraňte vojína Ryana". Spielbergův velkofilm je po technické stránce perfektní hollywoodský doják, tlačící v emotivních scénách maximálně na pilu, zatímco Vilsmaierův opus magnum je znatelně laciný a technicky nijak extrovní, ovšem s perfektní uvěřitelnou děsivou atmosférou plnou krve, mrazu, sněhu a nábojnic. Nedává velký důraz na postavy, a přesto jim nechybí hloubka a duše. Každý klad je sice vykoupen nějakým ale (drsné scény x laciná výprava, skvělé herecké výkony Thomase Kretschmanna a Karla Heřmánka x malý prostor atd.), i tak se však jedná o upřímný film, který se netváří nabubřele a svůj úkol plní (no, i když dějově je velmi nestabilní a Stalingradskou problematiku pouze načrtává, ale budiž). Po těch letech nostalgie vyprchala, ovšem i tak mohu s klidným svědomím tvrdit, že i když se nejedná o žádné veledílo, nejlepším filmem ze Stalingradu bezpochyby je. 75%. (01.11.2010)