Řada nešťastných příhod

Od roku 2004 jsem dlouho čekala na pokračování stejnojmeného filmu a namísto toho jsem se (sice až po 13 letech, ale přece) dočkala úplně nového seriálu. Jako tehdejší čtenářka knih jsem se tak trochu bála, že seriál tu atmosféru z knížek zkazí. Opak je ale pravdou, zatím se podle knižní předlohy řídí téměř přesně, zachovává osobitost autorova vyprávění a mě vrací zpátky do dětských let. Dokonce se ještě přidává několik záhad navíc a tak se divák nenudí. Originální je také znělka a přítomnost vypravěče korespondujícího svými poznámkami a vysvětlivkami právě s knižní předlohou. Seriálový herci jsou zatím velmi srovnatelní s těmi filmovými. Nechám se překvapit dalšími řadami, ale prozatím spokojenost! (18.01.2017)

// Deadpool s tou čtvrtou zdí laškoval líp, Neil Patrick Harris je borec, jeho Olaf se strašidelností na Carreyho ale pořád nechytá a děcka, přestože sympatický, oproti filmu mrtvolně nevýrazný. Je to celý tak nějak špatný. Nebavilo mě to, byť se tomu nedá upřít snaha o nápaditost a všelijaké popkulturní odkazy, které já tak tuze rád. Jediné, co bych pochválil je vlastně hudba, která mi s trochou štěstí (a když brzo dorazí na Spotify, tak i snahy) zůstane v hlavě o něco déle, než ten Newmanův pokus. První série 5/10 a k již potvrzené druhé se budu muset za rok hoooodně přemlouvat. (14.01.2017)

Po čtyřech dílech (a dvou knižních příbězích) jsem naprosto nadšen a fascinován tím, jak strašně moc je to super. Knihy mě minuly a film jsem viděl kdysi dávno, takže nemám s čím srovnávat, to ale absolutně nevadí, protože tohle je pro mě osobně fakt naprosto perfektní. Má to super znělku, super vizuál (perfektní mix barev a kulis), je to naprosto perfektně obsazené a napsané, postavy jsou fantasticky vykreslené, je to vtipné, zábavné i napínavé a nehorázně správně ulítlé, něco takového tady strašně chybělo. Děti jsou super (hlavně mimino a Violet), Neil Patrick Harris je pán a vládne celému seriálu (a já se těším na jeho setkání se Scherbatskou) a právník Poe je neuvěřitelně debilní postava, ale tak perfektně zahraná, že ho prostě musíte mít rádi. A mě osobně skvěle sedí i vypravěč – výborná postava, výborný prvek, který mě baví. Celé je to tak nádherně švihlé, natočené, zahrané a - a to hlavně – černohumorné, perfektně to míchá žánry, je to plné popkulturních odkazů, dá vám to sem tam nějakou tu jazykovou lekci... Fakt je to super. Je poněkud bizarní tvrdit, že je to jeden z nejlepších seriálů roku 2017 v lednu, ale v prosinci to bude dost možná pravda. Těším se na pokračování a doufám, že mé obrovské nadšení neopadne. Geniální. 100%. (25.01.2017)

Mrtvý seriál. Ztráta času. Vše dobré na něm pramení z předlohy a kopíruje film z roku 2004, jen neúnosně natažené na šestinásobnou délku. Neil Patrick Harris má charisma jedné boty Jima Carreyho a z vypravěče mě přepadají návaly únavy. Stylisticky je to naprosto fádní (plus ošklivé a s horšími triky než třináct let starý film), opakující nenápaditě jeden vzorec znova a znova. Šílená nuda. Nevidím jediný důvod, proč to upřednostnit před filmem. (14.01.2017)

Třináct let starý film s Jimem Carreym coby hrabětem Olafem mi ve srovnání s tímhle seriálem přijde jako klenot. Stylizace byla podobná, ale o něco lepší, děj lépe ubíhá a herci jsou lepší. V téhle novince od Netflixu stojí za to Neil Patrick Harris (Olaf), ale dětští herci, kteří hrají sourozence, nemají dostatečné charisma a většina ostatních herců hraje podivně odměřeně a chvílemi až podprůměrně. A protože herci nejsou dostatečně zajímaví, nezáleželo mi na postavách a měla jsem problém přinutit se sledovat další díl. Tvůrci zkrátka nenašli rovnováhu mezi sarkastickým vyprávěním Lemonyho Snicketa a chladným odstupem. Navíc je seriál chvílemi až moc naschvál krutý (např. několik zvratů v posledních dvou dílech, které nebudu spoilerovat) a budil ve mě dojem, že příběh divům ukazuje zvednutý prostředníček. Lemony mě několikrát varoval, že pokud nemám ráda kruté příběhy, kde se stále dějí hnusné věci, nemám se dívat dál. Myslím, že ho poslechnu. (19.03.2017)