Obsahy(1)
Čáry a kouzla v poklidném městečku Bludičkov, které nenajdete na žádné mapě. Úsměvný pohádkový příběh o tom, jak vám návštěva jednoho kouzelníka může obrátit život naruby a o tom, jak sirotek Ondra možná ke štěstí přišel. V poetické pohádkové grotesce, odehrávající se v neexistujícím městečku Bludičkov, se zastavil čas. Ručičky na hodinách ukazují za pět minut dvanáct, jakoby bludičkovským symbolicky dávaly ještě poslední šanci. Jedině tajemná postava Acruxe ví, jak dopadne příběh bludičkovských a jaké budou osudy jeho hrdinů.
Do městečka přijíždí známý jasnovidec Heliodromus. Před školou se hlavní hrdina příběhu Ondra seznámí s jeho dcerou Adélkou. V místním hostinci se už scházejí měšťané na kouzelníkovo představení. Ostrozraku uhrančivého mága neunikne žádné tajemství. A tak postupně odhaluje různé nepravosti, které se dějí v městečku. Na požádání vykládá budoucnost. Největší zájem má paní starostová. Heliodromus na ni prozradí, že má v úmyslu otevřít v Bludičkově módní salon v domě, kde slunce vychází po celý den. Okouzlená starostová proto žádá manžela, aby jí koupil obchod, kde je knihkupectví Ondrova dědečka, že tam bude její salón prosperovat!
Dvanáctiletý Ondra nadšeně prožívá svůj klukovský obdiv k motorkám. Jeho všední radosti obyčejného kluka, však převrátí zcela naruby smrt jeho dědečka. Příčinou dědečkovi smrti se stala bezuzdná hamižnost bezohledného starosty Bludičkova.
Adélka utěšuje nešťastného Ondru, že mu tatínek pomůže. Heliodromus je však zdrženlivý a poznamená, že každý si musí projít svým osudem. Nakonec Adélka tatínka přemluví, aby Ondrovi přece jen pomohl. Heliodromus souhlasí, ale poradí Ondrovi, aby v dědečkově knihkupeckém krámku našel největší bohatství, které ukrývá. Když ho najde, nikdo už mu ho nevezme a bude mu sloužit, jako nikomu jinému. Ondra dá na jeho radu...
Groteskně komediální nadsázka tohoto moderního pohádkového příběhu odhaluje sobecké charaktery zpupného starosty a patolízalských radních, kteří osudově poznamenávají Ondrův život.
(Česká televize)
Recenzie (90)
„Na konec na každého stejně jakou vyjde, co je zač.“ Po celou dobu sledování téhle vskutku originální pohádky se to ve mě dost mlelo, pokud jde o hodnocení, co je tahle pohádka vlastně zač. Na jednu stranu zde byla řada hluchých míst a někdy skoro až trapných, na druhou stranu jsem se místy docela skvěle bavil (včetně momentů kdy nám pohádka přešla do politické satiry) a místy se i zamýšlel nad trefnými moudry (viz třeba "každý musí přijmout svou bolest, aby se zas mohl radovat"). A když k tomu přidám poetické kulisy renesanční Telče, tak musím říct, že tahle pohádka je minimálně tím, co o ní prohlašují sami její tvůrci. Tedy "poetická pohádková groteska". A možná i o krapet víc. Ale opravu jen o krapet... ()
Pro koho byla "pohádka" určena? (Uvozovky, protože Markýz de Sade do pohádky skutečně nepatří.) Navíc malé děti těžko pochopí (a ocení) různé literární a společenské narážky. Příběh mi zpočátku vzdáleně připomínal film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour (snad kvůli Telči), ale postupně mě začal čím dál víc otravovat - dokoukala jsem jen ze zvědavosti, kam až tahle slátanina zajde. Vladimír Javorský by hvězdu zasloužil, ale nedám mu ji, protože kývnout na účast v této "pohádce" bylo přinejmenším neprozíravé. A jako triatleta mi několikrát napadlo, že scénárista byl "pod vlivem" (bohužel ne úplňku, když už jsme u těch odkazů). ()
Jsem šokován a ještě asi dlouho budu. Už od prvních záběrů klouzavé, světově vypadající kamery (v českých luzích a hájích nevídané!), jsem doufal, že tohle nebude jenom další sračka z posledních let do sbírky. A očekávání se nejenom naplnilo, ale bylo překonáno mnohonásobně. Skvělá hravá hudba Michala Pavlíčka, už řečená krásná kamera, výborný scénář a zároven trefná společenská satira s desítkami nenápadných narážek a to všechno podpořeno výbornými hereckými výkony, tvoří v českém prostředí malý..ehm, pardon, vlastně velký zázrak. Na závěr bych napsal dva vzkazy. Pro ostatní české rádoby režiséry, kteří stojí za minulými ******** KDYŽ SE CHCE, TAK TO JDE! a panu Jandourkovi za inovativnost, neotřelost a zřejmě nejlepší českou pohádkou posledních mnoha let, JEN TAK DÁLE! ()
Nazvat tenhle film poetickým je tedy velmi odvážný počin - jestli poetika spočívá v neustálem pitvoření, netradičných kloboucích, snaze o grotesku a nějakém tom ohraném kouzlu, tak jde tedy o velmi osobitou poetiku, která však působí až svatokrádežně s přihlédnutím k mistrům tohoto žánru, hlavně panu Jasnému (přijde mi, že se Jadnourek nějak moc inspiroval jeho Kocourem a dost křečovitě ho namontoval na dnešní dobu). Zápletka tedy nemá příliš co říct, je podivně rozklížená, plná zbytečných scén. I dobří herci se zde snaží nějak vyhovět zvolené stylizaci, což jim však silně podráží nohy, alespoň že děti jsou docela přirozené, Janžurová opět smutně dokládá, že dnešní režiséři z ní dokáží dělat jen hysterickou a nervózní karikaturu a zapomínají na to, že jde snad o nejvšetranější herečku našeho filmu. Jediný klad na filmu je dobré řemeslnné zvládnutí a na televizní film skvěle zvládnuté triky, které vůbec nebyjí do očí. ALe pod touto vybroušenou a přívětivou slupkou páchne naprostá scénáristická bezmocnost. ()
Jakkoliv moje přesvědčení zjevně spousta spoluuživatelů nesdílí, podle mě je Dům U Zlatého Úsvitu (názvy filmů píšu se všemi písmeny velkými) skvělá moderní a přece retro pohádka pro celou rodinu. Režisér Pavel Jandourek si tentokrát velmi přátelsky potykal s nápaditým scénářem a daří se mu umocňovat magickou atmosféru Bludičkova tuhle tak, tam zase onak, ale vždy ku prospěchu věci (a diváka) - viz třeba scéna soudu s příchodem Obhájce - a zvláštně fungujícím způsobem tmelí tu groteskní varieté, tu zase říznou nejenom komunální satiru do pozoruhodně kompaktního celku. Samozřejmě mu práci usnadňují výteční herci včetně Petry Šimberové a Štěpána Krtičky v ústředních dětských rolích, ale důležitý je výsledek a ne to, jak ho bylo dosaženo - alespoň v tomhle případě;) Minilinka ústící v "bulvární zprávy" o populační explozi mi sice přišla vtipná, ale laciná a zbytečná, stejně jako "vtip" s Vrbatou, ale celkově říkám, že třeba v porovnání s podobně fantaskně laděným (a od reality a srozumitelnosti naprosto totálně odtrženým) V Peřině jde o naprostý majstrštyk - a to se navíc při tomhle srovnání pohybujeme mezi televizí a filmovým plátnem. Ode mě 80% a rád se k tomu jednou posadím se svými dětmi. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (3)
- Při scénách z náměstí Zachariáše z Hradce v Telči je možné si všimnou plotů, které záměrně opticky oddělují možné východy z náměstí nebo zakrývají všudypřítomné restaurace. (MTHRFCKR)
- Natáčení tohoto pohádkového příběhu se uskutečnilo v červnu 2009 v magické Telči a jejím okolí, ale také v městečku Třešť na Vysočině, kde se filmovalo hlavně v sále Sokolského domu v židovské čtvrti. (Taninaca)
Reklama