Zítra se bude...

Samotná "hra" (v tomto případě toto slovo poněkud mrazí) je jedním z nejoriginálnějších divadelních počinů, jaké jsem kdy viděl. V případě filmového záznamu si ale říkám, jestli to ten Hřebejk nedramatizuje až moc. Kamera a střih se prakticky nezastaví a divák tak možná nemůžu hutnou atmosféru úplně vstřebat... (22.06.2012)

Kdysi jsem si myslel, že opera je něco jako divadlo, jen se tam zpívá. Asi jsem se pletl, tady se jen recitují jména, datumy, paragrafy. Naštěstí jsem na tom nebyl v divadle, ale i těch 75 minut v kinosále mi připadalo jako věčnost. Scénické řešení a kostýmy přitom vypadaly nápaditě. Uprostřed jeviště ale seděl Jiří Menzel a kamera si ho všímala tak často, až jsem si myslel, jestli v tom nemá nějakou roli. Vedle sedící Lenka Vlasáková zmizela ani ne v půlce. Kdybych to byl býval tušil, tak jsem se tomu vyhnul. Operu nechápu a hodnotím pouze její filmový záznam (30%)! (11.07.2010)

Nehodnotím záznam, ale operu, která je prostě skvělá, tématicky velmi silná a i vizualne perfektni (jen takova zajimavost, cely dej se odehrava za zrcadlem pruhlednym jen z jedne, divacke, strany. Herci hraji pred normalnim, z duvodu scenickeho umisteni dirigenta. Ten stoji nad celym jevistem vsem za zady a herci jej tak mohou sledovat pouze v oněch zrcadlech). Pochvala i panu Hrebejkovi za moznost podivat se na tento skvost na velkem platne. (01.08.2010)

Název filmu odkazuje na totalitní budovatelsky rozjuchanou komedii z 50. let minulého století a tisíciletí, kde po ... následuje tančit všude. Doba stejná, jenom trochu jiný divočejší tanec v podání komunistické justice. V hlavní roli exceluje zpěvačka Soňa Červená, o tom nemůže být nejmenších pochyb, i když o díle budu pochybovat významně. ___ Úvodní a závěrečná arie (da capo) o problémech odívání gradující do filosofického zamyšlení o prodejnosti a pokřiveném charakteru lidí, jako asi jediný čistě autorský počin libretisty, neb vše ostatní jsou reálie a citace ze soudních spisů a korespondence orgánů veřejné moci či přímo Horákové, působila zejména v kontextu všeho ostatního naprosto trapně. Opera jako hudební forma či žánr je, dle mého názoru, již zcela mrtvá, přičemž tento názor není úplně z mé hlavy, ale z hlavy nad jiné povolané, prof. Miloše Štědroně, který tak reagoval při objednávce opery, jíž měl napsat pro tuším Národní Divadlo. Opera už těžko může nějak zásadně oslovovat diváky a něco jim sdělovat a působí přinejmenším bizardně. Přes sebe jdoucí sbory, kterým nebylo kloudně rozumět, popř. sbor versus sólisté, příliš rychlá deklamace sólistky, mnohdy až za hranicemi srozumitelnosti a spousta rozpačitých pasáží na úkor jasnosti a srozumitelnosti textu. Oceňuji odvážné použití mého oblíbeného nástroje, cembala, které však bylo donuceno hrát rozmanité zrůdnosti. Taktéž oceňuji cenné faktografické údaje, které však lze načerpat i pohodlněji, aniž by při tom tolik trpělo sluchové ústrojí. Pochvalu si zaslouží i scénické ztvárnění. Hlavním průserem promě byla hudba a především forma opery. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že na dílo existují nadšené kritiky, jako velký odpůrce kritiky a kritiků, jsem se začal opravdu bát. Myslím si, že není tak těžké odlišit životní příběh Dr. Horákové od hodnoceného díla a moje negativní hodnocení proto míří výhradně za dílem, protože osobnosti paní Horákové a zejména jejího statečného neohroženého chování a jednání při procesu si hluboce vážím. Opera o tomto procesu ovšem byla špatná. Jediné, co se jí podařilo, bylo téměř dokonalé ztvárnění zrůdnosti a hrůznosti celého procesu, což těžko říci, jestli bylo záměrem tvůrců. Opera is dead. (16.10.2010)

Nejsilnější zážitek LFŠ 2010. Soňa Červená je doslova a do písmene neskutečná. Proti ní je postaven neméně výborný a perfektně slizký Jan Mikušek. Zatímco Milada mluví hlubokým krásným hlasem, její kat na ní prská a křičí kontratenorem. Spousta vynikajících scénických nápadů nasnímaných výbornou kamerou (profil Milady v záři reflektoru, jak se drží za krk!) a s kvalitním zvukem povyšuje Zítra se bude... nad televizní záznamy divadelních představení. Škoda, že tento film nikdy neuvidí tolik lidí, jako třeba Pelíšky, protože je to to nejsilnější, co Hřebejk natočil (i když de facto spíš jen zaštítil svým jménem). Pro mě osobně síla srovnatelná s Jesus Christ Superstar. (24.08.2010)