Modré z neba

Jeden z najlepsich porevulocnych slovenskych filmov, to mi nikto nevezme. Skvele trio hereciek, predstavujuce tri generacie ktore si navzajom lezu na nervy a zaroven jedna druhu potrebuju, dialogy na popukanie ("Co je to?" "To je dazd, paci sa Ti?" "Nie." "Hm, tak si ho vezmi..."), Janos Ban a Slavkine PRSIA! (21.05.2005)

Typicky slovenská představa o uměleckém filmu. Vezmeme tři ujeté postavy, které se chovají hystericky a bez jakékoliv logiky, zasadíme je do nějakého dějiště, vypreparovaného z konkrétního času a prostoru, děj vynecháme, ten není důležitý...a co ještě ? Jo, nějaké snové vize. A máme to. Autorky obšlehly Šulíkovu Zahradu a ani se nezačervenaly. K dovršení všeho režisérka do hlavních rolí obsadí herečky, které spolu neladí a každá hraje úplně jiným stylem. Vedle prvorepublikového zastaralého hereckého stylu Kabátové tu stojí křečovitost a netalentovanost Halčákové, a do třetice jediná slušná herečka Vašáryová, která ovšem zase působí dost nejistě. Sledování výkonů prvních dvou je utrpení. Třeba scéna, kdy Halčáková "spontánně" skáče po zahradě, je příšerná. A Kabátová, když se pouští do nějakých větších akcí, třeba do zpěvu, tak je rovněž k nevydržení. No a režie, bez smyslu pro poezii, to jen dorazila. Klady ? Dlouhá scéna, v níž Halčáková ukazuje prsa. Ta jsou za pět hvězdiček. (14.09.2009)

Poetický film s troma generáciami žien v jednom dome, bez stáleho mužského dozoru a s jedným živým bocianom. Nič pre mňa a mám pocit, že film vznikol len na to, aby Slávka mohla ukázať svoju dokonalosť, kým je dokonalá. Ale to je možno len môj pohľad na film, lebo nič iné ako erotické fotenie na kope uhlia som si nezapamätal. –––– Doprdele, himlhergot, krucinál! (09.01.2017)

Keď je na duši ťažko babičke, tak plače a zje pri tom dva broskyňové kompóty. Keď je na duši ťažko mame, tak ona už neplače, ale iba žehlí a zje pri tom dva broskyňové kompóty. A ma keď je ťažko, tak já nič nerobím, já iba zjem broskyňové kompóty. Jeden příliš velký, příliš malý dům a v něm tři ženy, které si lezou stejnou měrou na nervy, ale kdyby mohly, tak by jedna druhé modré z nebe snesly. Podzim života v každé z těch žen tkví, v jiné formě, s jiným pohledem na svět. Generace za generací snaží se být jiná než ta předchozí, ale ve výsledku se stejně rády navrací tam, kde je jim nejlépe - do teplé náruče svým maminek. Herecké souznění, melancholická hudba z pera Ivana Krále, kamera s nádechem babích dní a příběh, který se bez jediného zaškobrtnutí přelévá z absurdní komediálnosti do skličující deprese, až nakonec ulehne ke spánku s příjemnou nostalgií na srdci i v duši. K takovým filmům se budu vždy ráda vracet. (21.05.2021)

Troj-generačné ženské prepojenia. Aj keď samy, stále si v sebe nesú stopy začínajúcich, končiacich a odoznievajúcich vzťahov s mužmi. Do toho pomerne zručne namiešaný koktejl humoru, hádok, ich zmierňovania a raz zúrivej, inokedy poblázneno zjašenej hystérie. Vedené v takom matkinovskom* duchu silných matiek uzmierovateliek (babka), slabších matiek trpiteliek (mama) a odviazaných mladých slečien (dcéra) - všetko umelkýň, ktorým neustále treba udeľovať akési životné lekcie. Letná story na samote sa tak začínala postupne meniť na všeobjímajúcu okázalú nudu zavŕšenú nepodareným alegorickým snom.---- *(vysvetlivka) Maxim E. Matkin je slovenský spisovateľ, ktorý na základe úspešného ohlasu internetového seriálu na pokračovanie vydal následne niekoľko čitateľsky úspešných románov zaoberajúcich sa vzťahmi a životným štýlom dnešnej stredostavovskej spoločnosti strednej a vyššej strednej triedy. Základom jeho úspechu je opísanie vzťahového módu, mnohým pripomínajúcim to, čo sa im a okolo nich deje a dialógy "zo života". Zároveň Matkin funguje ako poradca v lifestylových časopisoch pre problémové partnerské situácie. Jeho meno je pseudonym, rôzne indície naznačujú, že sa pod ním skrýva práve režisérka filmu Eva Borušovišová, jej sestra Soňa, prípadne obe. (25.08.2013)