A tiež dážď

Film o tom, že za 500 rokov sa osud Indiánov v podstate nezmenil. Najprv ich drancovali conquistadori, teraz ich zdierajú korporácie a ešte aj s tými musia bojovať, aby mali vôbec pitnú vodu. Je podľa skutočnej udalosti, lebo v roku 2000 naozaj americká vodárenská spoločnosť odkúpila vodné zdroje od bolívijskej vlády a občanom Bolívie bolo zakázané zbierať dažďovú vodu, ktorá sa stala majetkom spoločnosti. Už len toto samotné je padnuté na hlavu a taká zapredaná vláda by mala okamžite visieť. Mrzí ma však, že režisér tie historické linky nedokázal lepšie prepojiť. Film bol skôr o súčasnosti, otvoril však veľmi závažné otázky, ktoré v nemalej miere ovplyvňujú aj nás: ako môže národná vláda nechať spoločný majetok spravovať cudzím ľuďom, ktorí sa tak na vašom území stávajú pánmi? (01.11.2022)

Jako jó-proč né? Pět ať nežeru. Na dané téma je to jedna z nejméně pokryteckých, pathetických a nuceně černobílých agitek. Tvůrci tady docela dobře odhadli své limity v míře moralizování tak aby to pořád neslo myšlenku a přitom si to nehrálo na něco neskutečně(až falešně) přemoudrého. Film si uvědomuje, že obě strany mají své myšlenkové hranice a přesto, že je jedna ve zcela evidentním "morálním(hahá-řekněme radši lidském nebo přesněji přírodním)"právu, několik staletí budovaný problém nelze vyřešit lusknutím prstů... Zápaďácký film postavený na dolarech nic nezmění, a tenhle se tak ani nehodlá tvářit-a právě tuhle sebereflexi oceňuju. "Vrátíte se tady?".."Myslím, že ne." (upřímnost nade vše..) (17.01.2014)

Překvapivě svěží a dramatický průběh natáčení filmu o Kolumbovi ukazuje paralely mezi španělskými dobyvateli a současným vládnoucím bezohledným a dravým kapitalismem v Bolívii, potažmu v Jižní Americe. 1) Jako obvykle se mi moc líbil přitažlivý 32letý režisér (jindy i herec, scenárista, producent) Mexičan Gael García Bernal (režisér Sebastian). Zaujal mě i zajímavý 34letý Bolívijec Juan Carlos Aduviri (šéf indiánských protestů) ve své herecké prvotině._____ 2) Cochahanba je třetím největším bolivijským městem, něco málo přes 600 000 obyvatel. Ačkoli filmový příběh je fiktivní, boj o vodu se skutečně ve městě odehrál na přelomu let 1999/2000. (22.02.2021)

También la Iluvia se snaží povědět příběh utlačovaných indiánů za doby Columbuse, dnešních Bolivijců bojujících za volný přístup k vodě a filmového štábu, který se uprostřed toho všeho snaží natočit film. K tomu všemu by měl příběh indiánů fungovat jako metafora na situaci Bolivijců. Tvůrci si toho očividně naložili příliš a film pořádně nefunfuje ani v jedné rovině. Nemilým překvapením pro mě byla Bernalova postava zarputilého režiséra, která tady působí jen jako páté kolo u vozu, tedy je úplně zbytečná. Velmi dobrý výkon podává především Louis Tosar jako producent, který je shodou okolností vtáhnut do problémů místních. Po své první nudné polovině film naštěstí zrychlí tempo a ukáže několik velmi emotivních scén. Celkový záměr tvůrců se ale minul účinkem. (14.06.2011)

Kdo si (stejně jako já) už v mládí přečetl knihu Brevísima relación de la destrucción de las Indias (O zemí indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější) Bartoloméa de las Casase z roku 1552, tomu bude problém kolonizace obou Indií do smrti jasný. Když se k tomu přidá kázání Antóna de Montesinose (dochovalo se pouze v podání Bartoloméa de las Casase - "¿Estos, no son hombres? ¿No tienen almas racionales? ¿No estáis obligados a amarlos como a vosotros mismos? ¿Esto no entendéis? ¿Esto no sentís? - Nejsou to lidé? Nemají duši a rozum? Nejste povinni je milovat jako sebe samé? Nerozumíte tomu? Necítíte to?), pak už vůbec není co řešit. A to jsem ještě neznal obsah prvního dopisu Cristóbala Colóna z Indie (v roce 2006 byl vydražen za ca. 20 milionů korun).. Jeden z nejlepších filmů o filmu s filmem. Věčný návrat dějinných skutečností. Boj o zemi (Conquista) se vrací jako boj o vodu (Guerra del Aqua) - boj, který teprve nedávno začal, a jehož výsledky budou zdrcující pro všechny (nás nevyjímaje). (14.06.2015)