Flashdance

Víděl jsem to snad po 20 letech a fantastický. Písničkový soundtrack jeden z absolutní topky osmdesátkových. Příběh je blboučká pohádka, ale to bylo z téhle doby tak nějak všechno. Jennifer Beals přenádherná. Akorát tedy půlka filmu soft porno a tím teď nemyslím postelový scény, ale veškerý cvičení a montáže vysoce erektivní.  9/10 (30.01.2022)

Alex Owensová (Jennifer Beals) přes den pracuje jako svářečka v místní továrně, a po večerech tancuje ve striptýzovém baru. Všechno ale dělá pro to, aby si splnila celoživotní sen - dostat se na Pittsburghskou taneční konzervatoř a tančit profesionálně. Před podáním přihlášky ale vždy ztratí odvahu. Bude její nový přítel dostatečným impulsem pro její rozhodnutí? ... V blízké době chceme se ženou navštívit muzikálovou adaptaci v Městském divadle v Brně, a tak - i když jsme pravděpodobně tento film před mnoha lety viděli - jsme se rozhodli jej zopakovat, ať "víme do čeho jdeme". A i když se tvrdí, že devadesátá léta byla v oblasti tanečních filmů Hříšný tanec a Flashdance, tak mám pocit, že Flashdance Hříšnému tanci nesahá ani po kotníky - ať už jde o příběh (Flashdance - vcelku o ničem, bez nějakých emocí), herecké obsazení (Patrick Swayze a Jennifer Grey jsou prostě nezapomenutelní) a snad jen v oblasti ústředních melodií se Flashdance Hříšnému tanci aspoň trochu přibližuje. Jinak jsem se při filmu dost nudil, a jsem zvědav, jestli i v divadle to bude stejné, nebo mne poodhalené tanečnice naživo alespoň trochu proberou :)) (07.10.2013)

V době ČR (pardon, ČSSR) premiéry mi mohlo být kolem patnácti a tahle osmnáctka se svářečkou, co bydlí sama jenom s drsně vypadajícím čoklem v bývalém skladu (dneska by se tomu říkalo loft a bylo by to prestižní bydlení, tehdá to bylo myšleno jako znak nižší společenské vrstvy, to jsou mi paradoxy), po odpolednách trénuje baletní figury a po večerech řádí na barovém pódiu, mezitím balí šéfa, chvíli je něha a křehkost sama, chvíli rozbíjí okna a je sprostá jako dlaždič, aby za chvíli brečela knězi ve zpovědnici, a při tom všem z ní čiší živočišná radost ze života a z pohybu, tahle holka mi tenkrát otevřela oči. Z dnešního pohledu se to může zdát legrační, ale tenkrát mi poprvé naplno došlo, že je vlastně jenom na mě, co se svým životem udělám, a že mě vlastně můžou čekat docela zajímavé věci. A ani teď po letech v tomhle bijáku, kde má každá druhá postava svůj sen, který se holt někomu splní a někomu ne, nedokážu při vší cukrkandlovitosti vidět jenom blbej řadovej muzikál o tom, jak chudá holka dík své kráse k princeznovství přišla. Ta osmdesátková popina je tu vlastně nejslabší stránkou, i když dneska už i k ní člověk cítí jistý sentiment. Zato taneční scény dokážou ještě dnes i mně, totálnímu pohybovému dřevu, zprostředkovat ten „What a feeling!“ pocit. Tak tedy za čtyři. (29.06.2012)

Instantní polévkové sny z pytlíku byly vždy specialitou Hollywoodu. Je mi záhadou, proč se tento film stal slavným, když jeho scénář je nepochybně generovaný počítačem. Mimo úvodního vystoupení v baru, který vám zvedne... promiňte... který vás zvedne ze židle, vše běží dle plánu, jak v každém tuctovém harlequinu. Mimochodem: proč se vlastně tyto filmy natáčí? Vždyť se v životě všem ženám splní jejich sny. Tedy alespoň to pořád říkají: Jsem šťastná, jsem šťastná... (09.01.2011)

Hodně naivní pohádka, která není ani tak o tanci, ale je to jen další tuctový romantický příběh. Méně romanťárny a více tancování by tomuhle filmu fakt neškodilo, tančeních čísel tam bylo všeho všudy asi pět (přičemž na minimálně dvě se radši snažím zapomenout). No, ještě, že ten soundtrack to mělo boží. 3* (15.11.2015)