Nic proti ničemu

Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. (03.10.2011)

Nejlepší home-made video, co jsem kdy viděl. Metaforický rozměr díla byl pro mě nečitelný, zůstalo to jenom na úrovni bizár víkendu v hnusném rekreačním středisku. Ale dialogy byly tak perfektní a životné, že odpustím prakticky všechno ostatní, včetně scén, kde je ve zvuku tak slyšitelný brum zářivek, až to vypadá, že tam někdo jezdí se sekačkou. "Tak já vám jdu zatopit, to tam naťukat. Tak snad to nebouchne... Ne nebouchne, si dělám srandu... (trapná pauza) To je homologovanej kotel." (29.11.2019)

Nejdřív jsem byla opravdu na vážkách - chci se té šílené kameře a deseti střihům do jednoho záběru smát a užít si je, nebo se mi z nich dělá nehorázně zle? Přistoupila jsem na tu první možnost a udělala jsem dobře - snímek jsem si neskutečně užila, příběh nebyl nic míň než dokonalý, dialogy perfektně rozehráté, postavy bavily i vzbuzovaly obrovské emoce a věnování? To už byla jenom ta pověstná třešnička na dortu. Petr Marek mě přesvědčil o tom, že experimentovat se dá ve filmu jakkoliv a že i herci ne tak slavných jmen dokáží podat jedny z nejzajímavějších hereckých výkonů! (01.08.2011)

Kde je hranice mezi home-videem a filmem? Kde je hranice mezi improvizací a inscenací? Kde je hranice mezi trapností a trefností? Markovo mauzoleum chcípáckých a narušených postaviček nabízí víc otázek, než by se mohlo na první pohled zdát, přičemž samo je určitě pokládat nechce. V zásadě jde pak o film jdoucí proti všemu, ale stojící proti ničemu. Zároveň si neumím představit spektrum lidí, které ho náležitě docení tak, jak režisér zamýšlel. (17.10.2011)

Uá, tohle je tak děsně amatérský, blbě napsaný (hlavně dialogy) a blbě zahraný, že to opravdu nemohl být záměr. Prostě jen neschopnost. Nápad by sám o sobě nebyl tak špatný, ale to zpracování a herecké "výkony" mi nedovolily se zaměřit na nic jiného než na chvilkovou nechtěnou komičnost, ačkoliv se celkově Nic proti ničemu bere příliš vážně. Plus mě film nutil neustále si opakovat: "tam bych tedy nechtěla jet, na nějakou takovou slezinu tragédů". Tento film by se fakt měl jmenovat Tragédi. A ještě z nich dvě třetiny mluvěj jak retardi. P.S. Jedinou jakž takž přijatelnou postavou je ten Hudeček ("Tady byla zoo?"). (03.01.2015)