Sedem psychopatov

Divné. Tú štruktúru scenára, ktorá zo zdanlivo nezmyselného gulášu urobila príbeh, kde všetko so všetkým súvisí, v podstate obdivujem. Herci sú takisto super, Walken smrtiaci. Niektoré scény (cintorín, Olinka) vysoko zábavné. Ale celkovo tomu chýbala šťava. Alebo čokoľvek, čo by tomu dalo gule, tempo a ľahkosť a ubralo na pocite, že je to všetko strašne nasilu. Originalita za každú cenu tiež nemusí byť zlatá cesta. Proste... divné. (11.01.2013)

Trošku slabší tempo, ale postupně se vše zlepší. Příběh je originální a velmi zajímavý, k tomu nechybí špetka humoru. Colin Farrel v roli scénáristy neměl chybu a k tomu psychopat Sam Rockwell, který roli zahrál velmi kvalitně. Ostatní vedlejší role seděli také, takže s hereckými výkony nebyl žádný problém. Nebýt tedy utahanějšího děje, tak se není o čem bavit.. 8/10 = 83% (26.01.2013)

Je MacGuffin károvej kluk, nebo je zkárovanej kluk McDonagh? Něco o tvůrčím bloku, možné symbióze pacifismu a násilí ve filmu a okřídlené frázi, že nejlepší scénáře píše sám život. Meta meta omeleta. Jen je trošku zvláštní, že se opovrhuje hollywoodskými zvyklostmi a přitom když občas něco probleskne z jejich intencí, přináší to nebývalé grády.. (20.11.2014)

Pamätám si, že "V Bruggách" som zmeravel, na celé to sofistikovane napísané/natočené/odohrané/ozvučené, žánrové divadielko som vtedy civel ako na maľby od (príznačne začleneného) Boscha a fikčný svet bolestivej kauzality odľahčený skrz singulárnu poetickosť ma po pár pridružených falzifikátoch prevelice osviežil. M. M. pokračuje v najlepšej tradícií seba samého a jeho "Seven Psychopaths" možno považovať za jedny lukulské, cinefilné hody počas ktorých sa bude u vybraných ľudí chrochtať blahom. Nekresťansky vystavaná konverzačka v duchu tarantinovského pulpu koketujúca s ritchieovským podfukárstvom a zabezpečená mcdonaghovským dotykom melancholicko-katanského absurdna, s nadhľadom vkomponovanej recesistickosti. Nepriestreľný koncept od ktorého sa spoľahlivo odrážajú výtky typu "nemiestna explicitnosť" alebo nebodaj "dialógová nudnosť" kedže každý jeden bočný aspekt je súčasťou prešpekulovanej autorskej idei v ktorej aj sprvu nepatrná maličkosť nesie neskôr mimoriadnu dôležitosť. Gurmánsky casting, ušľachtilý soundtrack, ukážková práca i prechody medzi papierovými a (i)racionálnymi sekvenciami. Muchy to má (nekompaktnosť, škrobenosť), ale tie som asi po polhodine masakrálne zabil a už si len naplno užíval ten krásne podlý, mnohovrstevnatý performance. Po druhej projekcií nadšenie klesá, vkráda sa nevyváženosť čo do dávkovania rôznorodých nálad a vykonštruovaných situácií ktorá mi pri prvom sedení akosi nevadila. I keď to stále považujem za funkčný model režírovania, postrádam onu ladnosť Brúgg a z hľadiska kombinovania jednotlivých dejstiev trochu viac prezieravosti. (15.11.2012)

Mé tehdejší výbuchy smíchu a tetelení se blahem nad absurdními situacemi, které přinesl režisérův předešlý peprný kousek V Bruggách, jsou ty tam. Nelineární vyprávění, absurdní humor, nečekané zvraty, násilí, výsměch Hollywoodu, bortění zajetého – všechno možná vypadá na papíře fajn, ale na plátně je to v tomhle případě matné, odtažité a... takové divné. Na hlavním psím únosu, který se dvakrát nevyvedl, se nabalují další linie, postavy, jejich osudy, odbočky. Colin, Woody, Sam, Abbie, nápad, černý humor, nadsázka – vše a všechny, co mám rád, jenže to všechno až nepříjemně často zastupuje nuda a Seven Psychopaths jsou tak pro mě bohužel jen podprůměrnou zábavou pro daný okamžik. Já tu šťávu prostě neviděl!! (16.01.2013)