Svobodná umění

Výborný nezávislý filmeček se sympatickým obsazením. Elizabeth Olsen ukazuje, že jí to herecky jde, ani při tom nemusí využívat svých schopností coby Scarlet Witch:) Diskuze mezi ní a Joshem Radnorem o Stmívání stojí za to. Zac Efron coby věčně zhulený hippísák se svými proslovy o světě, existenci a lidech je fakt terno:D Za zmínku stojí také postava duševně nemocného kluka v podání Johna Magaro, ten se mi moc líbil. Jenom jsem si říkala, ať neudělá nějakou blbost. Ideální oddechový snímek pro všechny, co milují hudbu, kulturu a knihy. (27.05.2018)

Na Radnorovi se mi líbí především jeho přístup k filmotvorbě jako takové, ale určitě bych se vyhýbal srovnávání s Allenem, sice zvládne napsat si sám scénář, ten scénář si zrežírovat a zahrát hlavní roli a trochu se tématicky shodují, ale přece jenom do takové persony má ještě dost daleko. Navíc by neuškodilo vyzkoušet spolupráci se zkušenějším scénáristou, který zachová myšlenky, ale vyplní ty obrovské mezery, kterých má zrovna Liberal Arts víc, než bych snesl. A kazí to dojem z celého filmu, protože základní poselství, které by měl film předat na druhou stranu obrazovky, aspoň tak, jak jsem ho pochopil já, jistě nezůstane bez divácké odezvy a postavit prakticky všechny scény na pouhé konverzaci, to chce taky koule. (21.12.2012)

Josh Radnor je nenapravitelný romantik a indiečkář. Po poměrně milém a nenuceném Happythankyoumoreplease ale přichází s hodně nedotaženou látkou. Svobodná umění mají skvělé ingredience i kulisy, ale bohužel taky tunu hluchých míst a vypravěčských přešlapů. Je to škoda, protože našlápnuto tu bylo slušně. Tak snad příště, Joshi. (27.07.2013)

Tak jako existují komedie pro primitivy-American Pie-tak existují komedie pro ty ostatní, kteří nemyslí penisem či jíným orgánem nízko položeným. Já jsem primitiv, který otevřeně dokáže mluvit o sexu, chodit mezi lidi, pokud to za to stojí, veřejně se opít, jsem takový jaký jsem a kašlu na ty, kterým se to nelíbí. Každý takový není. Někdo prostě výše uvedené věci považuje za příliš intimní respektive společensky nevhodné a s tímto typem lidí si až na vyjímky nemám moc co říct, protože furt všechno řeší. Abych se dostal k jádru pudla- tohle je komedie, která neustále něco řeší a výsledkem je hromada nudy, která ovšem lidem "z druhé strany barikády" může připadat nesmírně přínosná a posouvající osobnost mílovými kroky vpřed. Nic proti. Já se s hlavním hrdinou neztotožnil, sympatický a reálný mi přišel jen Richard Jenkins jako stárnoucí profesor. Rozhovory mezi dvěma rádoby milenci se zoufale vlekly a nesnesitelné bylo čekání až zjistí, že se milují. Já se nedočkal, protože když ho ona zatáhla na pokoj, on se rozklepal, a ona mu řekla, že na to půjdou pomalu, rozklepal jsem se já a zmáčkl tlačítko Stop. 40% (01.12.2013)

Herecky je na tom Radnor dobře, režijně film zvládl poměrně bez potíží, ovšem scénář měl buďto ještě dopilovat nebo nechat zkušenějším. Na intelektuální univerzitní romanci to bylo málo hluboké a Radnor brouzdal po povrchu aniž by z tématu vytěžil nějakou kloudnou pointu nebo silný příběh, na hravou letní romantiku to však zase bylo příliš upovídané a bez vtipnějších momentů. Tyhle filmy napůl bohužel často nemají šťávu a tento patří mezi ně. Vyloženě špatné to sice není, ale příště hlubší nápad prosím. (30.08.2013)