Valmont

K tomuhle žánru mám neutrální vztah, ovšem pokud je romantika mísená pro mě s nepříliš sympatickým obdobím, zmítá mnou bohužel nechuť k projekci. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem vcelku stravitelnou porci romantiky se špetkou vtipných scén. Ne že bych byl zapřísáhlý romantik, ale myslím, že by byla poutavost tohoto snímku poněkud vyšší, kdyby se Forman více zaměřil na vztahy mezi postavami než na společnost. Nicméně, chuť jsem si po shlédnutí Ragtime spravil a to mi stačí. 70% (22.04.2011)

Z Valmonta čiší joie de vivre a Formanovo pochopení pro to lidské hemžení se všemi jeho intrikami, poťouchlostmi i podlostmi. Čím jsem starší, tím víc chápu, proč o tolik zmírnil tragické vyznění de Laclosova románu, zcela vypustil morality a přesměroval pozornost k životu, který jde dál, a který se prostě má žít... Kdysi před lety mne jako zasmušilou dívku mnohem hlouběji zasáhla Frearsova srdceryvná, vážná adaptace téže předlohy, Nebezpečné známosti. Dnes vidím Formanova Valmonta jako příběh z paralelního vesmíru, viditelného pouze přes sklíčko zcela vědomě zabarvené dorůžova. (07.07.2018)

Rád si ten film občas pustím i dneska. Je mi bližší, než film v tom roce rovněž uvedený do kin, a to "Nebezpečné známosti". Oba vycházejí ze stejného románu v dopisech. A přece jaký to rozdíl filmařský... Tenhle film ale sleduje především životní osudy Valmonta, a méně již markýzy de Merteuil. Co je jeho předností oproti "Nebezpečným známostem"? Přesvědčivost, přirozenost, lepší psychologie postav, a skvělý Colin Firth i Annette Bening. Oba přehrávají hlavní postavy v "konkurenčním" filmu více než výrazně. Zatímco "Nebezpečné známosti" mají zjevně spíše divadelní ráz scén, odraz filmování z padesátých let, tak Valmont je filmem nadčasovým ihned srozumitelným některým lidem i za padesát, sto let, což se u jeho "konkurenta" říct nedá. Úžasné je ale že kniha, napsána tak dávno má s dnešní dobou rovněž hodně poplatného, a bude mít i s tou dobou budoucí. (10.04.2011)

Také Veľmi nebezpečné známosti (1999), len zasadené do historického prostredia 2. pol. 18. storočia. Príbeh aj keď neoriginálny, dokázal zaujať a životné cesty bonvivána a sukničkára Valmonta mali čo ponúknuť. Do značnej miery za to možno vďačiť aj Colinovi Firthovi, ktorému táto postava zapasovala ako riť na šerbeľ. Rola Valmonta, síce chronického sukničkára a naoko človeka neschopného akéhokoľvek citu, avšak na druhú stranu vo svojom vnútri v podstate kladná postava, mu padla ako uliata. Páčila sa mi aj výprava a réžia, Forman to v tomto smere jednoducho vie. Možno len s výnimkou Goyových prízrakov, avšak naproti tomu Amadeus bol rovnako vynikajúci ako Valmont, možno ešte lepší. Film je ukážkovým príkladom historického snímku vhodného na relax a oddych. 80/100 (23.09.2014)

Nekonečně niternější než Frearsova verze. Francouzská aristokracie 18. století byla rozhodně dekadentní, bez budoucnosti, ve svých limitech ovšem představovala evoluční vrchol. Formanův geniální klíč spočívá v tom, že se na jedné straně přizpůsobil manýristickému stylu oné společnosti, přitom se ovšem vyslovuje k hodnotám všelidským, na místě, čase a prostředí nezávislým. Srovnejme jen závěr obou adaptací: Ve Frearsově verzi je markýza de Merteuil konfrontována se společenským odsouzením. Jak polopatistické, a řekněme rovnou, mentálně ubohé! Naopak Bening pod Formanovým vedením zcela beze slov, jen výrazem tváře, vyslovuje mnohem důsažnější pravdu, totiž že msta zhrzené ženy, jakkoli úspěšná, je bezvýchodná, neukojitelná, je to hydra nenasytně požírající především ženu samotnou. --- Formanova adaptace vůbec není "poněkud odlehčená", jak píše distributor. Je naopak úplná a náročná směrem k divákovi. Odměnou za pozornost je pak nikdy nekončící požitek z pronikání do hlubin, jemných nuancí a nebezpečí "nebezpečných známostí". (13.04.2014)