Ztracená brána

Liška Bystrouška, komisař Lihovar a strýček Gúgl pátrají po týpkovi s šeredným akné, co si ze studu natahuje kápi a bílé rukavičky z tanečních, aby si dlouhé zimní večery krátil škádlením zednářů. Jirka Strach v nás strach sice nevyvolá, ale pokud by se měl jmenovat podle účinku na diváka, pak ho milerád překřtím na Srandomil Klídek. Ten scénář je vážně někdy fajn a hlavně se mi líbí jeho vtipná sebereflexe. Není nad to, když si film dělá legraci sám ze sebe. Sice se nezbavíte dojmu, že sledujete jen takovou televizní jednohubku pro nejširší masy TV populace, na druhou stranu ale pocítíte, že to všechny účastníky filmového provozu tak baví, že to začne bavit i vás. Takže z jednohubky se stane trojhubka, u níž vydržíte 3x71 min bez cigára, bez WC, típnete šéfovi hovor a tchýni představené s očima neustále přišpendlenýma k obrazovce nevzrušeně sdělíte, že brambory ze sklepa přinesete, AŽ TO KUR**A SKONČÍ!! Ok, tak teď někomu dlužím kilo. Dopr***ele. Dvě kila. Hmmm..za chvíli mám dohajz**u po výplatě...tři kila.... (02.11.2013)

No teda, toť mysticko-záhadologický opus, který svou blbostí předčí i Dana Browna. Tak hauzírník se záhadologií a okultismem Vašíček uplacíroval opět své šlaky v naší veřejnoprávní TV a pan režisér se pokusil napravit si reputaci na poli, kde ztroskotal na Santiniho jazyku. Je to sice lepší, ale reparát se nezdařil. Když už pominu tu mystiku jak vystřiženou ze sobotní přílohy Mladé Fronty Heute, logické chyby a nepravděpodobnosti v ději, tak mne překvapují mdlé výkony zde vystupujícího herectva. Pokus obšlehnout Muldera a Scullyovou, tedy cool pár, kde by to jiskřilo intelektuálně a eroticky, nevyšel, a jeden se ptá, zda ta Aňa vůbec umí hrát. A obraz policejního sboru zde doráží ouplně blbej mladej policajt a šéf, jenž neustále řve svým mužným, leč z reklam a dokumentů zcela profláklým hlasem. K tomu to panoptikální žido-zednářské bratrstvo, před jehož rejdy je diváctvo nenápadně varováno, to už je spíš karikatura. Pak už nepřekvapí ani ten přiblblý konec, kde po poodhalení úžasného mystického tajemství má I. Trojan v tváři výraz mírně retadovaného dítěte, kterému se konečně podařilo zavázat si botku. Největším kladem jsou pak lokace, zvláště ty podzemní chodby, které by dělaly čest každým Stínadlům. (01.11.2012)

Ve srovnání se svým o tři roky starším bratříčkem méně temné a (možná) ne tak tematicky atraktivní, ale kompaktnější, zábavnější a promyšlenější. Herecky to tentokrát suverénně táhne Jiří Dvořák, přičemž Aňa Geislerová mu sympaticky přihrává na smeč (jejich přestřelky jsou mnohem lepší, než v první sérii), Ivan Trojan tentokrát tolik prostoru nemá. Potěší i hvězdná plejáda herců ve vedlejších rolích (Viktor Preiss, Pavel Kříž, Jiří Langmajer, Pavel Rímský). O žádné veledílo sice opět nejde, ale příjemně mysteriózní detektivka na víkendový večer se taky počítá. 75%. (01.01.2015)

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

Po deseti letech a mnoha reprízách mohu se vší rozhodností napsat, že Ztracená brána je Jirkovo nejlepší populární, nebo chcete-li zábavné dílo (nepočítaje v to pohádky). Potencionální divák je obeznámen už od Ďáblovi lsti, jenomže zde je toho víc nebo je to lepší. Duo Geislerová a Dvořák jsou svými slovními výměnami připomínkou legendárních amerických screwballových komedií, doplňuje je střídmý Ivan Trojan a plejáda spolehlivých hvězd i v malých rolích (Preiss mladší). Tématu odpovídající vizuál je už u Jirky samozřejmostí, Miloš Bok kongeniálně rozvedl svá atmosférická hudební témata a hlavně se zde vzhledem k žánru dočkáme nejzajímavějšího spojení s duchovnem. Tak mě napadá, že je v Bráně ještě o pár věcí míň, než ve Lsti a to míň efektů v závěru a míň Vašíčka, což je vše ku prospěchu věci. Chrám je totiž vždycky uprostřed všeho. (07.02.2022)