Příběh filmu: Odysea
The Story of Film: An Odyssey
Obsahy(1)
Šesť rokov nakrúcania, štyri kontinenty, jedenásť desaťročí a tisíce filmov. Výpravný seriál o histórii kinematografie. (RTVS)
Videá (1)
Recenzie (25)
Pokud uvidíte první díly, budete zřejmě nadšeni. Autor série se jeví jako člověk, který toho o filmu ví hodně. Jako by se nesnažil držet nějakou dějovou linku, rozpovídá se o tom, co pokládá ze zajímavé. Jednotlivé díly sice mají nějaký název, ale pak se zdá, že přeskakuje od jednoho tématu k druhému, u žádného autora nebo motivu se dlouho nezdrží. Toto vrstvení myšlenek mi nijak nevadí, mám sice ráda nějakou myšlenkovou osnovu, ale ve své podstatě jsem také chaotik páchající řadu věcí současně. Ostatně tento seriál není žádnou vědeckou studií, ani se o to nesnaží. Dává nahlédnout do myšlenek autora, ukazuje jeho pohled, odráží jeho lásku k filmům. Co vidím jako pozitivní je skutečnost, že Marka Cousinse zajímají aspoň z větší části stejní autoři jako mne. Dokument nabízí ukázky zajímavých (často těžko dostupných) snímků. To vidím jednoznačně jako přínos. Slabinou jsou věci pro dokument dost podstatné - chybějí jména účinkujících, informace jsou nedostatečné, povrchní, není patrné, kdy přechází k novému tématu. Příliš osobní interpretace se s postupujícími díly stává spíš obtěžující. Problematické je srovnávání nesrovnatelného (hledání podobných scén v jiných filmech), doměnky o inspiraci u jiných režisérů, které jsou ale čirou spekulací a promítání vlastních myšlenek do konkrétních postav. Úsměné jsou snahy o napodobení vybraných scén ze známých filmů, navštěvování filmových míst a předvádění artefaktů. Celý seriál je výtvorem nadšeného amatéra, který je sice vnímavým pozorovatelem, ale chybí mu hlubší znalosti a důslednost. ()
Po pozretí prvej časti so zakúpenou permanentkou na všetky ďalšie. Mierne sklamanie. Čakala som akési dokumentaristické spracovanie fenoménu kinematografie a postupného vývoja filmového média. Dostalo sa mi 5 minútových záberov na tri ženské, ktoré idú do kina s tým, že "práve tu vtedy a vtedy vznikali prvé filmy." Badať tu pokusy o prvky poetiky, ktoré sú ale chvíľami značne prepálené, a vyskytujú sa na úkor (podľa mňa omnoho zaujímavejších) vecných informácií k danej problematike. Nehovoriac o technických detailoch, ktoré v prvom dieli neboli spomenuté vôbec - pojmy ako kinematograf, camera obscura či kinetoskop si rozhodne zaslúžia byť prinajmenšom spomenuté, ak hovoríme o zrode filmu ako takom. A áno, pripojím sa aj k hejterom, autorov hlas a intonovanie je pomerne nepočúvateľný a rušivý. ()
Nemusíte mít nastudované patero knižních dějin kinematografie a být obeznámeni s postupy nové filmové historie, aby vás trklo, že Cousins příběh filmu osekal na nejnutnější torzo. Jeho extrémně zploštělé převyprávění více než stoleté historie stojí na velkých jménech, zlomových událostech a zásadních dílech. V každé epizodě nám svým pramálo libozvučným hlasem (buď vás naštve, ale po čase si zvyknete, nebo vás jenom naštve) představuje několik Nejlepších filmů a Největších režisérů, z nichž některé mohl díky dobře zaplacenému výletu osobně navštívit a vyzpovídat. Nevím, jaký význam mělo cestovat po všech kontinentech a ukazovat nám, jak dnes vypadají místa, kde před X lety vznikl některý ze vzpomínaných filmů. Zřejmě, aby získala význam ona Odysea z podtitulu projektu. Cousins si vybírá výhradně ty filmy a tvůrce, kteří zapadají do rámce, který si pro tu kterou epizodu vymezil (lidské příběhy, obrat k realismu, film jako sen…) a pomáhají mu utvořit jeho idealizovanou verzi dějin filmu. Verzi, do níž rozhodně nezapadají řemeslně nebo morálně špatné filmy (špatná jsou jenom témata) a v níž jsou i kontroverzní režiséři (Pasolini, Fassbinder, Trier, Lynch) představeni jako osobnosti, o jejichž zásluhách se nepochybuje. Mezi dvěma události hledá vždy tu nejmarkantnější spojovací linii a při tomto preferování okamžitě viditelného okolní kontext buďto zcela opomíjí, nebo rovněž redukuje na pár povrchních hesel. Z hlediska filmovědného skoro hrůzostrašnou, bohužel samotným autorem nijak reflektovanou nevědeckost (Cousins se naopak snaží působit jako ten, kdo ví dost, aby dokázal vyhmátnout to skutečně podstatné) vyvažuje cinefilie sice nakažlivá, ale taktéž redukovaná na neustále omílané fráze (film jako vášeň, příběh filmu jako příběh neustálých inovací). Pár zábavných perliček (Berkeleyho inspirativní koupelna, Van Santovo hraní Tomb Raidera) a pár hodně vratkých, nicméně podnětných srovnání (snové scény z Krve básníka a Počátku, dlouhé tracking shots ze Satanského tanga a Slona) nemůže zvrátit převládající dojem zbytečnosti a (producentem) velmi nemoudře investovaných peněz. 50% ()
Nejsem žádný vystudovaný cinefil - pokládám se max za poučeného laika - ale přesto mne tento megadokument přijde poněkud "letem-světem".... Sice oceňuji, že se dotýká i kinematografií, které nejsou v běžném povědomí (senegalská např.), ale pro sebe bych uvítala trochu jiné členění - možná více dílů po půlhodině - hlavně proto, že jak se zde zmiňuje téměř každý - komentář je skutečně uspávající.... ()
Galéria (15)
Fotka © Film Europe
Zaujímavosti (1)
- Jedná se o nejdelší film, který byl na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v 47leté historii do roku 2012 představen. Na festivalu byl rozdělen do pěti tříhodinových bloků. (gogos)
Súvisiace novinky
Hlavní taháky 47. MFF Karlovy Vary
Letošní festival v Karlových Varech je za dveřmi a ČSFD.cz vám opět připravila speciální sekci věnující se této význačné filmové události. Najdete v ní hlavně kompletní program filmů na festivalu.… (viac)
Jako projekt pro televizi, kterým může konkrétní kanál konstruktivně naplnit tři hodiny vysílacího času (tedy modelem jeden díl + jeden ze zmiňovaných filmů) a ještě se při tom tvářit náležitě elitářsky a rádoby popularizačně, je "Příběh filmu: Odysea" ideální počin. Ale z hlediska kontextu současných filmových studií i kritiky je přinejmenším silně problematický. Předně se nelze ubránit tomu, že si zde jeden člověk splnil cinefilní sny, když získal peníze na to, aby objel své známé z oboru, udělal rozhovory se svými oblíbenými filmaři a ještě si dal nerdovská dostaveníčka na místech, kde "vznikaly sny" (u vteřinových prostřihů typu "touto kamerou byl natočen Andrej Rublev" se už nelze ubránit výsměchu marnivosti). Ale což, přejme mu to. Klíčové ale je, že strůjce projektu a onen vychytralý cestovatel Mark Cousins není historik, ale ani kritik - karlovarský festival adekvátně uvádí jeho profese jako "filmař, spisovatel, kurátor a cestovatel". Cousins má filmy rád a hodně si zakládá na svém přehledu, který je naštěstí obsáhlejší a poučenější než u běžného filmového fandy. Současně ale nezapře, že jeho postoje ke kinematografii vycházejí spíše z klasické kritiky a historiografie postavené na okouzlení filmem a vyzdvihující film jako samostatné umění, potažmo že se straní soudobých trendů, které díla posuzují kontextově či analyticky, ale zdánlivě stranou emocí. "Příběh filmu: Odysea" pak představuje očividný natruc projekt vůči nové filmové historii a usiluje o to, aby zpětně ustanovil mýty vztahující se ke kouzlu média, které právě akademická sféra zbořila. Již v prvním díle tak máme oslavy filmu coby umění světla, idealistické trvání na tom, že film není výsledek ekonomických a komerčních vztahů, nýbrž umění nápadů, které si autoři předávají jako tichou poštou navzájem ve svých dílech a v neposlední řadě samozřejmě i restaurování mýtu o ohromující síle první projekce snímku s příjezdem vlaku bratří Lumiérových. Nemluvě potom o zcela vlastním a kodifikovaným významům se vzpírajícího užívání určitých termínů či spoustě zjednodušujících či přímo nepravdivých oslích můstků mezi jednotlivými vnitřními kapitolami jednotlivých dílů. Není proto divu, že zastřešujícím principem celého projektu není informativnost nýbrž patos. Vedle kýčovitých reportážních prostředků jako je vztahování historie k malým dějinám současnosti ("tady matka s dcerami odcházejí z domu, aby jely do kina, a přesně na tomto místě se film zrodil") se to projevuje v nesnesitelné dikci Cousinse-vypravěče, který svým důrazným frázováním zní jak řečník na pohřbu. Ale když uvážíme, že pro Cousinse coby starosvětského cinefila musí film v soudobé podobě být mrtev, pak vlastně i ten projev dává smysl. Ukazuje totiž, že projekt vlastně je epitafem cinefilie. Právě proto se také bude líbit především cinefilům a kritikům staré školy, kteří si budou notovat s adorací "umění světla" a klasickou dojmologií, i filmovým fandům, kteří se budou projektovat do Cousinse-cestovatele. Přiznejme si však, že "Příběh filmu: Odysea" není popularizační projekt v tom smyslu, že by svůj předmět přiblížil někomu nepoučenému - diváky, kteří filmy pouze konzumují, totiž bude odrazovat právě svou sebeadorační rozvláčnou atmosférou a dikcí, jež naopak ideálně sednou výše zmíněným zájmovým kategoriím. Jenže i pochlebování zaujatým cílovým skupinám se zdá být až druhotnou motivací projektu, z něhož tak silně čiší interpretační exhibicionismus autora. Ve většině případů, kdy Cousins vykládá nějaké sekvence, se jedná o ryze emotivní scény či sekvence vyvolávající impresi emocí svých postav. Oproti tomu vyloženě popularizační kniha Umění filmu se příznačně zaobírá ryze formou. A tak zatímco kniha Bordwella a Thompsonové může čtenáře přivést k porozumění tomu, jak filmy fungují, Cousins vlastně předkládá pouze doslovné výklady, jak vnímat konkrétní filmy a jejich části. () (menej) (viac)