Když Burian prášil

Po několika výtečných filmech pro pamětníky (Eva tropí hlouposti, Kristián, další věci s Buriánem) jsem se tentokrát nebavil od začátku až do konce. Hloupoučkou zápletku nezachránila ani kombinace hereckých hvězd (Burián, Nový, Marvan, Šlégl aj.), nějak nebylo moc co hrát a také dialogy nebyly tak zábavné jako ve výše zmíněných filmech. Není to ovšem vyloženě špatný film a pobavit občas dokáže, jen to zkrátka není úplně to pravé ořechové. Možná jsem jen měl vysoké očekávání, když jsem se těšil na dvojici Burián + Nový. Někdy je spousta hvězd v jednom filmu spíše na překážku. Každopádně jsou to dnes tři slabší hvězdy. (02.10.2018)

Ten název docela klame tělem, protože tady o klasického Prášila, tedy Münchhausena. Je to komedie o jednom baronovi a o tom, jaká mohou vzniknout nedorozumění z toho, když se řekne pár lží anebo se něco neřekne. Čí je vlastně Benda syn, to je až do konce záhada. Film není třeskutě vtipný, ale Vlasta Burian mě po nějaké době opět potěšil. (02.07.2015)

Variace na věčného kecala Barona z rodu Prášilů. Navíc zde máme dva kecaly, tedy krále komiků a teď i vypravěče neuvěřitelných věrohodných příběhů, které zažil, viď dědečku, a k tomu roztomilý člověk a další z větve Prášilů, i když musém se podívat do notýsku :), Arnoštek, tedy Oldřich Nový. Škoda, že svět tenkrát ještě neznal a ani nemohl znát, Vladimíra Menšíka. To by byl další z potomků rozsochatého rodokmenu, jak by řekl Werich. Ale ten si tuto roli užil, i když trochu jinak v Alexandru Dumasovi. (28.12.2013)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

Pod taktovkou Martina Friče se při natáčení tohoto filmu sešlo hned několik hereckých hvězd zvučných jmen, kromě Krále komiků zde excelují Č. Šlégl, V. Trégl. J. Marvan aj., skvělý je Oldřich Nový. Výsledkem je vynikající vkusná komedie, které ani zub času nemůže ublížit. Též výborná je Zorka Janů jako Karla, dcera Vlasty Buriana - jeho otcovské: "Vyber si nějaký hezký klášter, dostaneš hábit a budeš se řeholit." (13.02.2012)