Mavericks: Na divokej vlne

Nepamatuji si, kdy naposled jsem viděl tak sterilně (nuda k posr...) natočený sportovní film, který je navíc po dramaturgické a emocionální rovině zcela nezvládnutý. Jonny Weston je dřevo a Elisabeth Shue si střihla už asi po stopadesáté podobnou roli, nechce se mi věřit, že jí tyhle alkoholem a vztahy nalomené husičky ještě baví. K průměrnému hodnocení se nakonec přikláním díky charismatu Butlera a Spencerové a celkem slušně natočenému závěru (souboj s Maverickem), ty předtitulkové žvásty nepočítám. Trojka s výstrahou! (15.06.2013)

Bod zlomu byl jedinečný pro svou zápletku, ale vlny tam nehrály zcela dominantní roli, tady jednoznačně ano. Ta posvátná úcta k oceánu je zde cítit z každého záběru. Butler se na chvilku vykašlal na romantické sračkárny a zase jednou ukázal, že je hlavně chlap. Johny Weston jako Jay nic nepokazil a jeho zápal pro surfování mu není vůbec těžké věřit. Nenápadný filmeček, který je opravdu natočený o existující postavě. Kdo na konci nedostane chuť sjet si svou vlnu je pro mě vnitřně mrtvý. PS: Nejlepším záběrem ve filmu je Jayův pád z nějakých 12 metrů do vlny, která ho zdemoluje obří silou. (15.04.2013)

Jako sociální drama vcelku průměrná záležitost plná otřepaných klišé, ovšem coby sportovní snímek nadprůměrná věc. Počáteční nesympatie k hlavní postavě záhy vystřídal obdiv. Nechybí dramatické situace i hluboké dialogy, zejména v situacích, kdy Frosty ( skvělý G. Butler) hovoří o podstatě oceánu, o vztahu člověka k němu apod. Některé scény přicházejí znenadání a zůstávají neobjasněny, ovšem přesto bez vlivu na zážitek z filmu. Sentimentální závěr přijde k chuti a divák odchází od obrazovky z pocitem, že poznal heroickou osobnost s vůlí pevnou jako skála, která se mu v rozhodujících životních okamžicích stane inspirací. 75% (05.06.2014)

Na "prkně" jsem nikdy nestál, ale stejně na mne tenhle malý komorní film zapůsobil. Upřímně, čekal jsem klasické šablonovité sportovní drama. No a to jsem vlastně i ve výsledku dostal. Jenže Chasing Mavericks má zvláštní kouzlo. Snad za to mohou ty obrovité vlny, příjemné herecké výkony, nebo fakt, že jde o příběh podle skutečných událostí, ale Na divoké vlně na mne opravdu udělalo dojem a i když nejde o nějaké vrcholné dílo kinematografie, tak se mi vrylo do paměti. (23.12.2012)

Film má své problémy. Je možná až moc přemýšlivý, moc se zaměřuje na neakční aspekty příběhu. Toho surfování zde mnoho není. Musíte se přenést přes spíše konverzační pasáž, abyste se dostali k vrcholu, ale já si myslím, že právě to sbližování Frostyho a Jaye stojí za to. Nejde jen o surfing, ale jde i o vztahy mezi lidmi. Ze surfování se nakonec dozvíte celkem dost, ale rozhodně ne tolik, abyste rovnou mohli skočit na prkno. Film ukazuje, že je to krásný i nebezpečný sport. Stejně tak krásné i smutné jsou osudy lidí, kteří ho dělají. Jay Moriarty je skutečnou postavou, stejně jako všichni ostatní. Jeho osud psal sám život a my se s ním seznamujeme na vrcholu sil, v době, kdy chtěl dokazovat kousky, na které by si netroufl ani starší protřelý surfař. V současné době už jeho sjíždění vln obdivovat nemůžeme. Snímek nám dá odpovědi na všechno a dovíte se o osudu jednoho odhodlaného muže. (19.11.2013)