Réžia:
Andrzej WajdaScenár:
Janusz GłowackiKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Pawel MykietynHrajú:
Robert Więckiewicz, Agnieszka Grochowska, Zbigniew Zamachowski, Iwona Bielska, Maria Rosaria Omaggio, Mirosław Baka, Cezary Kosiński, Maciej Stuhr (viac)Obsahy(2)
Lech Walesa je podobně jako u nás Václav Havel symbolem pádu totalitního režimu. Oba byli ve vězení, oba dokázali burcovat davy. Andrzej Wajda je nejúspěšnějším polským režisérem všech dob a je tedy pochopitelné, že Walesův životní příběh do filmu převedl právě on. A udělal z něj divácky nejúspěšnější polský film minulého roku. Ve svém portrétu se nevyhýbá kontroverzi, především ale ukazuje klíčové momenty vzestupů a pádů opozičního odborového hnutí Solidarita, které Walesa se svými kolegy vybudoval. Odkud se tento hrdina vzal? Kde bral pro svůj boj inspiraci a sílu? Kdo byli jeho přátelé a protivníci? Odpovědi Wajda nabízí v klasickém vyprávěném filmu, kde hlavní důraz nespočívá jen na jedné historické postavě, ale především na boji za spravedlnost, rovnost a lepší budoucnost... (Artcam Films)
(viac)Videá (2)
Recenzie (81)
Příběh Polska a jeho protikomunistického hrdiny Walesy je nám docela blízký, protože jsme revoluci prožívali společně, kdy oni měli Walesu, mi zase Havla. A podobné je i to, že revoluci dělali obyčejní lidé, kteří se postavili režimu. Wajda ale ví, že to není tak jednoduché, což ve svém filmu prezentuje, i když nikoli skutečně úderně. ()
Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. ()
Nemůžu komentovat do jaký míry je film trefný a do jaké zcestný, protože tak moc cv Lech Walesy neznám, ale samozřejmě to mě nebrání si tento film pustit, protože pro Poláky je samozřejmě jeho osoba součástí nových dějin Polska. Z tohoto důvodu považuji tento film za zajímavý a bavící od od začátku do konce. ()
Z Walesy jsem si odnesl dva poznatky (že je Wajda skvělý režisér jsem věděl už předtím;)): za prvé - Robert Więckiewicz je ve své roli geniální, a za druhé - Danuta Walesová musela být světice:) Těžko se mi hodnotí historická věrnost. Můžu jen říct, že mě překvapilo, kolik absurdních (leckdy ne až tak humorných) momentů Wajda do svého filmu vpravil, a také, že mi bylo sympatické, že Walesu nevykresluje jako nezlomného hrdinu, jehož nitro vyplňuje jedna vlastnost kladnější nežli druhá, ale je k němu místy i dost kritický. Přidejte si k tomu precizní masky, kostýmy, kulisy, a vyjde Vám 80%. ()
No... zůstaly z toho rozpaky. Oceňuji vkomponování původních archivních záběrů a vynikající soundtrack, slušné herecké výkony, přesvědčivé davové scény, ale úplně mi to nesedlo. Vadila mi Walesova bohorovnost, potřeba neustále protestovat a klidně se nechat zavřít, zatímco jeho manželka vychovávala rovnou šest dětí (!). Mám s vůdci tohoto typu problém... Jak říkám, rozpaky... ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (5)
- Búrlivých ovácií sa dočkali skutoční manželia Walesovci, hneď po ich príchode na premiéru filmu v talianskych Benátkach na MFF v roku 2013. (MikaelSVK)
- Orianu Fallaciovú, známu taliansku reportérku, ktorá sa vo filme objavila, mala pôvodne stvárniť Monica Bellucci. Kvôli jej vysokým finančným požiadavkám ju však nakoniec nahradila Maria Rosaria Omaggio. (MikaelSVK)
- Pôvodným názvom filmu mal byť anglicky názov We, the People... (MikaelSVK)
Reklama