Přísně tajné premiéry

"Když jste mě zneužil, měl bych vědět všechno, aby v protokolu nebyly mezery." Mám porozumění pro to, aby se u nás kradlo světově. Jak jsem se dozvěděl, tak my krademe málo leč vytrvale, takže jsem se na trochu světovosti docela těšil. A nebyl jsem zklamán. Oblafnutej geniální mozek alias spisovatel Hudec mě bavil chrlením nápadů, šarmantní padouch Jech zase svým odhodláním a nechápavej kapitán Klikar svým jedinečným přehlížením úmyslně zanechanejch stop. Nyní již vím, že uniforma krade tváře, že ženský jsou háklivý na sekeru a že k vykradení banky se nejlíp hodí tank. To se jednou může hodit. (02.12.2021)

Největší nebezpečí lidský společnosti jsou ctižádostiví blbci! Problém předposledního Fričova filmu vězí v jeho zarputilé snaze být vtipný. Za každou cenu. Všemi prostředky. A čím víc mají být všechny ty scénky ze života nešťastného spisovatele detektivních románů zábavné, tím hloupější a prvoplánovější nakonec jsou. Nejde tu přitom ani tak o to, zda se jedná či nejedná o parodii, přičemž míra použitých gagů by tomu odpovídala, ale má-li takový humor vůbec šanci na přežití. Frič se až příliš spoléhal na osvědčené herce, kteří opravdu dělají, co mohou, především skvělý Čestmír Řanda zachraňuje nejednu dějovou situaci svým šťavnatým a sytým herectvím, bohužel to ale nestačí. A přitom původní literární předloha, Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, v šedesátých letech mmj. úspěšná série kriminálních grotesek z pera Viléma Hejla, měla velký potenciál zaujmout i okruh filmových diváků, také proto, že vnášela do stojatých českých vod svěží závan hravosti a ryzí originality. Scénáristé, a mezi nimi i Frič, z ní ovšem vypreparovali jen některé dílčí motivy a příliš si nelámali hlavu s tím, co na to kdo (diváci) řekne. Přísně tajné premiéry (už samotný název je mimo mísu) jsou promarněnou příležitostí, jak vrátit do českého filmu jemnou situační komiku, bláznivý humor a nespoutanou fantazii, tedy obor, kterému Martin Frič před válkou (a během ní) kraloval. (28.03.2021)

Pro mne především naprosto geniální Čestmír Řanda v roli šéfa zločinců Jecha. To jakou obdařil svoji postavu dokonalou grácií, suverenitou a drzostí zároveň je úžasné. Scény ve kterých vyvíjel nátlak na spisovatele Hudce v podání Jiřího Sováka jsou to nejzábavnější na celém filmu. Za nejlepší považuji tu, kde Jecha s Hudcem doplní v rozhovoru postava kapitána Klikara z kriminálky a rozjede se scéna plná narážek a dvousmyslů, během níž se vyplatí sledovat především mimiku Čestmíra Řandy. Závěr se mně nelíbil a Bohdalová taky nenadchla. V součtu za skvělého Řandu a výborně sekundujícícho Sováka i přes menší nedostatky pěkné čtyři hvězdičky a dobře jsem se bavil. (29.05.2011)

Jako komedie to rozhodně není špatné. Akorát z mého pohledu s trošku naivním celkovým námětem a scénářem. Že by v Americe odborně proškolený lupič neměl žádnou fantazii na organizaci zločinů? Že by policisté byli opravdu tak hloupí, jak jsou ve filmu ukázání. Ale když se člověk dokáže oprostit od těch a dalších drobných nelogičností, může si tenhle film docela dobře užít. Zvláště, když je obsazen tolika skvělými herci (Sovák, Bohdalová, Menšík, Řanda). A režie Martina Friče je takový milý bonus navíc. (07.05.2017)

„Blázníš?! Copak jsi neviděl, že vyjíždíme na hlavní? Si nás moh voba zabít!“ - „No, taky by to bylo řešení.“ Tohle Fričovo dílko mi dlouho unikalo, ale nakonec jsem ho dostihl. A jde o velmi příjemné překvapení. Sovák je jako zneuznaný génius velmi zábavný, zloduch Řanda mu dělá více než obstojného protihráče, navíc jejich dialogové výměny jsou zdařilé. Avšak to nejlepší na tomto filmu je mistrně napsaný manželský pár v čele se skvěle sehranými Sovákem a Bohdalovou. Hláška střídá hlášku (např. ikonická: „Láďo, já už jsem zase tak unavená.“), až je člověku skoro líto, že se pozornost tu a tam přesouvá k plánování a krádežím. Směrem ke konci začne tempo filmu trochu zpomalovat, aby najednou nastoupil „nový hráč“ na scénu a ten „výbuch“ je výbornou tečkou. Celkově je to za slušné 4*. „A na co je náš člověk stavěnej?“ - „No rozhodně ne na tu vaši Akci 57. Podívejte se, já neříkám, že by se u nás nekradlo, krade se, ale jinak, po našem, v malym, ale za to důkladně a neúnavně, prostě ta velikost malýho českýho člověka přímo děsí.“ (03.02.2017)