Réžia:
Olga SommerováScenár:
Olga SommerováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHudba:
Aleš BřezinaVOD (3)
Obsahy(1)
Režisérka Olga Sommerová zachytila vo svojom celovečernom dokumente profesnú kariéru i súkromí život najúspešnejšej českej i československej športovkyne všetkých čias, ktorá sa po roku 1968 dostala vďaka svojmu zásadovému postoju do nepriazne vtedajšieho politického režimu. Film bilancuje dramatický osud slávnej športovkyne. So siedmimi zlatými a štyrmi striebornými olympijskými medailami je Čáslavská doteraz najúspešnejšou česko-slovenskou športovkyňou. Po strhujúcom víťazstve na Olympiáde v Mexiku roku 1968 ju vyhlásili za najlepšiu športovkyňu sveta a druhú najpopulárnejšiu ženu planéty po Jacqueline Kennedyovej. V roku 1968 však podpísala protirežimistický manifest Dvetisíc slov a svoj podpis nikdy neodvolala. Po vpáde vojsk Varšavskej zmluvy nasledoval však spoločenský pád, a to z politických dôvodov. Po roku 1989 sa Věra opäť vrátila na vrchol spoločenského života, keď pôsobila ako poradkyňa prezidenta Václava Havla, ale v r.1993 po rodinnej tragédii nasledoval opäť dramatický pád. Jej syna odsúdili pre zabitie otca. Čáslavská zostala 16 rokov v ústraní. V roku 2010 sa však opäť vrátila do života, ako sama vraví, vstala z mŕtvych. Jej osud je nielen zaujímavým ľudským príbehom, ale je to aj obraz vývoja našej spoločnosti za posledných 40 rokov. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (154)
Ucelený a důstojný hold vynikající sportovkyni a statečné ženě. Emočně nejsilnější a nejzajímavější pro mě byly pasáže z archívu České televize a Českého rozhlasu (rozhlasový komentář Karla Maliny, nástup československé olympijské výpravy na slavnostním zahájení her v Mexiku, záběry z bláznivé mexické svatby). Nelze jinak než doporučit ke zhlédnutí. A nejen sportovním fanouškům. ()
Před shlédnutím tohoto dokumentu, který v sobě nemá ani špetku objektivity a je to vysloveně portrét Věry Čáslavské z pohledu její kamarádky Olgy Sommerové, doporučuji si přečíst tuto knihu: http://eshop.knihydobrovsky.cz/eshop-proste-zabil-jsem-sveho-otce-562527.html. Ambice udělat z Věry Čáslavské národní ikonu naopak způsobila to, že tvůrci vytvořili naprostý paskvil, který nejenže úplně nesmyslně adoruje všemu, co hlavní postava v životě udělala, ale také překrucuje fakta a důležité výpovědi ohledně případu smrti Josefa Odložila. Dokument svým obsahem bohužel vykrádá jméno Věry Čáslavské a na její památné a obdivuhodné sportovní výkony hází špatné světlo. ()
V jednom pochvalném komentáři se píše "Mramorizace paní Čáslavské dopadla výborně". A v téhle větě se skrývá kámen úrazu. Právě proto, že je v něm pořádný kus pravdy. Snímek připomíná národní obrození se svou výrobou vlasteneckých ikon a adorací vlastenectví. Sommerová nejenže nemá od své hrdinky odstup, ale ani se netají svým přátelstvím a naprostým ztotožněním s paní Věrou. Dokument nic nezkoumá, nehledá a nepřemýšlí, jen pečlivě naplňuje dávno vytvořený stereotyp o výjimečné ženě hrdince a symbolu odporu proti okupaci. Po profesní stránce je to rutinní tříhvězdičkový snímek, kde si můžete pochopitelně přidat hvězdičky za ztotožnění se slavnou sportovkyní. Jenže je tady ještě poslední třetina filmu, kde se řeší - opět zcela jednostranně - tragické úmrtí ex-manžela pana Odložila. Ten se počátkem 90. let setkal se svým synem na diskotéce a po krátké výměně názorů skončil na podlaze se smrtelným úrazem hlavy. Soud syna odsoudil za ublížení na zdraví s následkem smrti. Proces byl médii sledován s mimořádnou pozorností jednak proto, že paní Věra byla národní celebritou, jednak se očekávalo, jak se zachová Václav Havel coby její přítel a zaměstnavatel. Podle očekávání přišla prezidentská milost, zůstalo rozhořčení Odložilových příbuzných a rozpaky nad podivnou tečkou za celým případem. Sommerová se mohla (moudře) probírání téhle bolavé rodinné tragédie vyhnout. V opačném případě měla dát prostor i druhé straně, vyhledat svědky a nechat promluvit soudní znalce. Místo toho jsou diváci svědky trapného emočního výlevu Johna Boka, svérázné figurky polistopadové společnosti. Za tenhle podpásový faul si snímek víc než 40 % celkového dojmu nezaslouží. Za zmínku stojí, že Sommerová si zjevně neuvědomuje, jak problematický je její přístup, i když patří k těm, kteří se rádi zapřísahají morálkou a udělují lekce z chování. ()
Život sám se někdy chová jak ten nejbláznivější scénárista a pro Věru Čáslavskou to platí v míře vrchovaté. Strmé vzestupy i pády, žádná povlovná hanácká rovinka. O to víc zamrzí, že o těch pádech se až tak nemluví. Samozřejmě v člověku je jistá bázeň před utrpením, které jde až na dřeň, a jedině čas dokáže zmírnit bolest od nesnesitelné po snesitelnou, ale i tak je člověk tvor ubohý, plazící se po zemi... A ta bolest tam přetrvá a možná proto ta nechuť znovu drásat ty rány. A pak je vlastně zázrak normálně "fungovat", smát se, pracovat. Věra to dokázala! A to dává naději i útěchu těm, kteří něčím podobným prochází, že i na konci toho tunelu je aspoň nějaký nepatrný plamének nového života... ()
Pěkný portrét, který si Věra rozhodně zaslouží. Hodně zajímavých a dosud snad nijak ventilovaných informací, až jsem čekal, že se i něco dozvím o "drbech", které o Věře znám. Ale to by bylo už opravdu moc intimní. I tak totiž jde o dost hlubokou sondu. A pro mladší čechy určitě pěkný vzor a zobrazení těhdejších poměrů. ()
Reklama