P.K.

Rozhodne sa nenechajte zastrašiť prvou časťou filmu. Mal som problém zvyknúť si na hrdinu, ktorý sa mi zdal riadne nesympatický. Rovnako dosť trápny humor. Myslím, že tie úlety mali odľahčiť tému, ktorej sa tento film bude venovať v druhej časti. A tou je hľadanie Boha a skúmanie náboženstiev. Pocit z celého filmu nakoniec veľmi pozitívny. Originálne podaná dilema. Mimozemšťan hľadá svoj ovládač, nevinný, správajúc sa ako "malé dieťa", nepoznajúc klamstvo. A potom prídu tancujúce autá... Hodnotím to ako veselý film, ktorý nenapádne pritvrdzuje.... (03.03.2018)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Nejsem zrovna na indické komedie, ani na ztřeštěné, hodně rychlé a svižné dialogy - ale na tohle jsem tak dlouho dostávala doporučení, že to prostě nešlo. Ty barvy, materiialistické narážky, život v úplně jiném prostředí a hlavně - je to úplně jiný životní styl. Plno věcem my, jako evropané neporozumíme, ale to nevadí. Více takových filmů, jelikož já si z něho vzala opravdu hodně a doufám, že i každý z Vás - ať už tu hudbu, pozitivní energii či myšlenky, které by v nás v rámci potřeb a zájmu měli zůstat....A safra - jak to ten Khan dělá, že vypadá na 30? :D (30.11.2019)

Většinou bolywoodu nedávám plnou palbu, ale tohle mě jako bezvěrce oslovilo, další film, co mě utvrdil, že náboženství je jen nástroj k ovládání davů, a že to někdo před tisíci lety někam sepsal a davy tomu začali věřit, je jen výmysl člověka k jeho prospěchářství. Kde chybí racionální vysvětlení, tam je víra, ale čemu má dnes člověk věřit, proč je tolik věřících a každý věří něčemu jinému, naučit se vzory našich předků, čemu věřili oni a předali to dál a dál, až se z toho stane fanatizmus. Víra, co to vlastně je? Bytí je jen jedno, tak se snažím víc být než nebýt. (19.01.2017)

Rozjuchanější verze Křestu svatého Vladimíra, u níž si člověk mnohokrát řekne, že už té naivity a didaktičnosti má tak akorát dost, ale film ho vzápětí zas strhne zpátky. Zatímco většina jeho kolegů se dnes snaží pro indický film najít novou tvář, Hirani se pevně drží dobře zaběhnutých bollywoodských schémat. A pokud jste schopni jeho filmy vnímat v patřičném kulturním kontextu, nejde popřít, že to dělá dobře. 7/10 (12.07.2015)