Réžia:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Antoine DuhamelHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Samuel Fuller, Jean-Pierre Léaud, Pascal Aubier, Raymond Devos, Krista Nell, Hans Meyer, Dominique Zardi, Henri Attal (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ženatý Ferdinand, ktorý prišiel o prácu, nachádza jedinú životnú útechu vo svojom vzťahu k Marianne, ktorá však má v pätách skupinu gangstgrov. Spolu sa rozhodnú opustiť Paríž a vydávajú sa na bláznivú cestu k moru, ktorá sa pre nich stáva cestou k slobode a návratom k sebe samým , aj aj trpkou dezilúziou a osobnou tragédiou. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (139)
Film, po jehož zhlédnutí se Chantal Akerman rozhodla být režisérkou. Můj čtvrtý (a zatím nejlepší) Godard. Už se docela známe. „Ještě že nemám rád špenát. Protože jinak bych ho jedl, ale já ho nesnáším. A s tebou to je stejné. Jenže přesně naopak.“ Kdyby Belmondo hrál ve všech filmech od Godarda, nezlobil bych se. ()
Klíčovým slovem je v Bláznivém Petříčkovi hledání. Hledání lásky, dobrodružství, místa pro život i v životě - a jejich nenalézání. K tomu pak typické godardovštiny jako odkaz na komiksy, gangsterky, Casablancu, Renoira nebo grotesky. A to vše ve formě pestré koláže (střihač si užil) s výborným Belmondem a krásnou Annou Karinou. - "Mám pro tebe námět na román. Chlápek se prochází Paříží a uvidí Smrt. Tak se dá na útěk, protože si řekne, že jeho čas ještě nepřišel. Celou noc jede s nohou na plynu a příští ráno, když přijíždí k mořskému pobřeží, nabourá a umře. Právě ve chvíli, kdy už si myslel, že Smrt ztratila jeho stopu." ()
Godard zase kašle na konvence a především na diváka, je tou kolektivní hysterií, které propadá, sám. Rozhodně jeden z nejstravitelnějších Godardů, které znám. Netvrdím, že jsem porozuměla, ale našla jsem mnoho zajímavého a podnětného. A výhoda Godarda pro mě spočívá právě v tom, že mě nenutí si myslet to, co chce on, nechává svým divákům jejich prostor si o něm a hlavně jeho filmech myslet to, co chtějí oni. ()
Nie je jednoduché sa adaptovať počas sledovania Petríčka na Godardov pocitový a myšlienkový level. Hlavne preto, že množstvo myšlienok je podávaných čítaním kníh, denníka a voiceoveru hlavných hrdinov. Divák nemá šancu stíhať a tak mu neostáva nič iné, iba sa nechať unášať atmosférou 60tych rokov a farebného prímorského prostredia. Mne je táto doba vzdialená, takže uprednostňujem viac polopatické zobrazenie dobovej atmosféry spoločnosti a jej problémov v iných filmoch. Problém bude aj vo vkuse, pretože napríklad Bergmanove ťažké filmy ma dokázali intelektuálne stimulovať viac a pripadali mi viac uchopiteľné a nadčasovejšie. Bláznivého Petríčka by som štýlom a formou podania posolstva prirovnal k Antonionivmu Zabriskie Point. Film pre odborníkov na francúzsku novú vlnu a študentov filmovej vedy. ()
Svoboda natočit co chci musí být kouzelná. Není nutné snažit se pochopit co tím autor vlastně myslel, pokud mám podezření, že do všech důsledků to nevěděl ani on sám, když natáčel příběh o posledním romantickém páru. Ale můžeme se nechat okouzlit tou ikonoklasmickou svobodou tvorby stejně jako režisér. Vzniklé pocity budou mít celou škálu, od sentimentálních, přes hořké až po čistě veselé. A všechny budou nádherně barevné. Godard to je úlet – anarchistický, misogynní, excentrický a pro mně nepochopitelný. Produkce: Films Georges de Beauregard ()
Galéria (30)
Fotka © Moscow International Film Festival
Zaujímavosti (10)
- Ve filmu si zahrála žena Jean-Luc Godarda, Anna Karina. (Duoscop)
- Film se měl původně jmenovat Démon jedenácté hodiny. Jean-Luc Godard se předlohou Lionela Whitea inspiroval jen velmi volně a z příběhu poválečného gangstera Émila Buissona vytořil zcela jinou zápletku. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
- Film byl uveden do kin jako do osmnácti let nepřístupný, protože cenzoři usoudili, že z něj čiší duševní a morální rozvrat a mohl by nepříznivě působit na mládež. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
Reklama