Víkend na Zuydcoote

"Anglie se bude bít do posledního Francouze." Pokud naše země vstoupí do válečného konfliktu, tak ukážu své vrcholné číslo - zmizím, protože to není moje válka. I Francouzští vojáci bojují spíše podle hesla "zachraň se, kdo můžeš" a tomu já rozumím. Pár zábavných okamžiků jsem přitom zaznamenal - krásku provokativně sledující bombardování, anglický čaj o páté uprostřed bojů nebo holící se jeptišku, ale celkově mě to kličkování před smrtí příliš nebavilo. (29.04.2016)

Na tehdejší dobu sympaticky neheroický pohled na Dunkerque. Belmondo jako voják snažící se přežít a chovat se i na neustále bombardované pláži jako lidský tvor. Velkolepě pojaté - i při rozhovorech se v druhém plánu objevují pochodující vojáci, rezignující na krvavé efekty - žádné utržené ruce a nohy, jen snad trochu prvoplánovité. Ty dialogy šustí občas papírem (kněz zakopávající pistoli) a jsou na ustupující vojáky přiliš intelektuální, ale i tak je to v rámci Belmondovy kariéry nadprůměr. Ještě tu má totiž co hrát. (23.04.2010)

Film, ktorý ukazuje hrôzy vojny napríklad tak, že sledujeme hodnú chvíľu odvoz mladej mŕtvej ženy do lazaretu, alebo zbežnú identifikáciu mŕtvych detí. Mimo toho sa všade povaľujú mŕtvoly. Film má napriek tomu francúzsky šarm a môže za to predovšetkým Belmondo a ležérna, ale istá Verneuvilova réžia. Ten by si mal podľa jeho kamarátov na vojnové svinstvá zvyknúť, ale nechce. Bohvie, kde je pravda a možno ani on to nevie. Toľko krát tu padne slovo Dunkirk, až sa človek začína tešiť na Nolanovu novinku. (24.07.2016)

Kdo se zajímá o jednoho mravence uprostřed masy mravenců, kteří jsou z pohledu shora zcela nepatrní? Historie si pamatuje vojevůdce, několik hrdinů a tuto masu. Dalo by se polemizovat, nakolik je jeden mravenec podstatnou částí masy nebo jen kusem masa, Julien je ale podstatnou částí svého života :) a rád by si ho zachoval. Ve válce je ale přežití otázka hodu mincí, kterou hází osud. Válečné filmy nejsou zrovna můj šálek kávy, ale od tohoto jsem se nemohla odtrhnout. Strhující. Strašné. Silné. (20.10.2023)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)