Gadžo (S02E02)

Skvělé. Směrem k Tomáši Kratochvílovi smekám uznale klobouk. Od začátku dokumentu jde o (přiznané a proklamované!) zážitky jednoho člověka, odehrávající se převážně v rámci malé komunity, po dobu půl roku. Jde o mikropříběh, ze součtu kterých je ta naše objektivně neuchopitelná realita tak nějak poskládaná, a který zdaleka nemá ambice ji popsat celou. Tomáš se otevírá divákovi názory i životní etapou, ve které se nachází, a to s obdivuhodnou lehkostí onoho každodenního žití, až překvapivě vzdálenou do absurdna vytočeným dojmům světa mediálního kýče a konspiračního narativu. Nechává k sobě (a k nám) jen a pouze promlouvat několik málo lidí. Přemítá, diskutuje a tuto žitou každodennost - směrovanou přiznaným námětem díla - předává dál. Odborných antropologických prací, založených na dlouhodobém terénním výzkumu, které jdou mnohokrát více do hloubky, bylo napsáno spousta. Jenže ty nikdo nečte, maximálně z nich nějaký pseudospasitel napřesdržku drze vytrhne a šeredně překroutí jakousi citaci. Tato popularizační rovina sociální a kulturní antropologie má velkou sílu a výpovědní hodnotu, snad i proto, že si může dovolit být více na osobních emocích postavená. Snad ten banální příběh několika rodin dokáže naprasknout onu debilní nerealitu hloupě paušalizujících obecných pravd, internetových hovadin, davové hysterie a nebezpečného přijímání myšlenky kolektivní viny a vzdálí diváka od černobílého světa zjednodušování a fanatismu. Gadžo není manipulativní. Je názorový, subjektivní, laskavý a uvěřitelný. Děkuju za to. (24.04.2014)

Dokument přeci neznamená totéž co sociologický výzkum, pro jehož relevantnost je nutné mít reprezentativní vzorek. Autor navíc přináší pohledy obou znesvářených stran. Ano, možná měl štěstí na romskou rodinu. Možná měl štěstí na to, že romští narušitelé našich "bílých" dokonalých životů byli v době natáčení zrovna úplně v klidu a nespokojení "bílí" vypadali jako váš neurotický soused, který ví i o tom, kolikrát denně/potažmo v noci chodíte na záchod. Možná měl štěstí a natočil zrovna takové "vlastence", kteří působili nadmíru tupě a zaslepeně. Možná není všechno tak jednoduché, jak se v dokumentu tváří, to však neznamená, že by podobné autorské snímky nebyly potřeba. P.S. A komu se to stále nelíbí, stačí se obrátit k filmografii pana Magnuska, který svůj světonázor prezentoval hned ve třech "nadmíru kvalitních" celovečerních filmech. (23.04.2014)

Celé to působí jako propagandistický snímek Romey. Necítím se jako xenofób, ale režisér je úzkoprsej, proromskej a v konečným důsledku i dost slabej. Pokud chtěl reálně zachytit romskou komunitu, tak se neměl uchýlit do první rodiny, která mu otevře náruč. Dle diskuze, která následovala po shlédnutí pracovní verze existují zdaleka horší místa v lokalitě, kde točil. To se bohužel divák nedoví, protože režisér nechce. Dokument vám tak nabízí zkreslený pohled alibistického debila. (04.05.2014)

Zřejmě více obdivuji Kratochvílovu odvahu jít bourat předsudky, než samotné zpracování, protože mne až tak nezajímaly sentence z jeho vlastního života. Jardovy názory jsou mimořádně zajímavé a já jsem se přistihla při tom, že mi pomohly zbourat (snad) můj vlastní předsudek. Obdivuji, co říká Rom, mručím nad tím, že je vzdělaný a moudrý. A až po čase si uvědomuji, že tohle je předsudek velikosti New Yorku, počítat s tím, že žádný Rom nebude moudrý a vzdělaný. (13.07.2014)

Názor člověka, který v Ústí žije? Gadžo je tendenční blivajz! Už samotná skutečnost, že cikánská rodina profitovala z ústředního antihrdiny, musí každého soudného člověka bít do očí. Předlice jsou místo, kam nevede žádná z cest obyvatel města. Je to místo, kde se dějí zvláštní záhady. Například odkud se berou tuny odpadků, které několikrát týdně hoří na dvorcích domů? Ne, děkuji. Pokud jste se nechali ovlivnit a myslíte si, že všichni, co je nemusí a vyhýbají se jim, jsou zákonitě blázni s pěnou u huby, pak jste dost velký naivky... (14.08.2014)