Usměvavá zem

Z bezpečnostních důvodů bylo při natáčení filmu použito nestandardní řešení. Vzorný kravín a vepřín byly postaveny přímo v ateliéru a byly přivezeny stovky kusů dobytka. Dojnice si brzy zvykly a po dvoudenním poklesu dojivosti se průměr zdvihl na normální hranici 30 a více litrů mléka, které bylo ihned zpracováno v nainstalované mlékárně. (07.02.2024)

Je to skutečně The Smiling Country. Upřímné a budovatelské úsměvy Darmochlebáků v kontrastu s falešnými úšklebky vypočítavých, mamonářských sedláků z Rousova, které ovšem čeká nádherné prozření. Protože silně charakterní straníci, kteří dokáží ocenit i práci nestraníka, umí a chtějí pomoct i těm zaslepeným Rousovákům, kteří se stávají dokonce obětí nelítostného a záškodnického hospodského, kteréžto role se Josef Beyvl zhostil opět skvěle. A nejen on. Stanislav Neumann, jako stařík na vejminku komentující postupné prozření Rousováků, zajišťuje výborný humor. Prozření je zde skutečně hodně, nevyhýbá se ani jedné vesnické drbně, od které by se mohl lecos přiučit, např. pan Troška, který tyto postavy velmi rád do svých "filmů" nasazuje. Ovšem, obávám se, že na to už je pozdě. Černobílý, herecký koncert narušuje pouze rudý ruch. Gottwald a Stalin ve dřevě a za sklem, nemůže chybět v žádném záběru z kanceláře předsedy družstva. Nelidské zločiny těchto dvou ozdob tito družstevníci skutečně neřešili, nevěděli. Za to věděli, jak pracovat všichni a pro všechny. Lidský a humánní socialismus visel ve vzduchu, ovšem léta padesátá si nechala tento budovatelský balónek ulétnout. Film z doby, kdy se člověk ještě mohl rozhodnout, po té už si pro ten dobytek, či koně budovatelé prostě přišli bez vyptávání. Poctivá a smysluplná práce zastíněná zločinností 50.let se dnes prostě nemůže ignorovat. Pro československého diváka krásná, i když dobou narušená podívaná. (25.09.2013)

Sorelácké shéma ve své nejkrystaličtější podobě - film, na němž si jde udělat nejlepší představu o tom, co znamenal a k čemu sloužil československý film první poloviny padesátých let. Motivy emblematické pro tuto dobu jsou neuvěřitelným způsobem nacpané do jedné zápletky, která jen zázrakem drží pohromadě a má nějaký vývoj. I když ten je samozřejmě postavený na malicherných pseudoproblémech a dynamice plynoucí z výživného kontrastu mezi vesnicí, v níž byla kolektivizace úspěšně dotažena k dokonalosti a vedlejší obcí, kde dosud nebyla rozorána jediná ves a veškeré dění řídí hospodský parazit. A když dojde ke skutečnému konfliktu, dokonale jej zadusí jeho převod do jediné dialogové scény. Pokud jste shcopni přijmout Usměvavou zem jako možnost výborné analýzy fungování dobového schematismu, rozhodně jde o podnětnou a rozhodně ne nezajímavou podívanou. Navíc jde o jedinou skutečnou utopii (považme: kantýna kde se asi bude vařit jako v Grandhotelu Moskva, astronomické platy družstevníků překonávající příjmy samotného předsedy či vhodnost ponechat název Darmochleby - protože nyní už bude zadarmo i chleba!), zvláště vezeme-li v potaz, jak neúspěšná byla dobová venkovská kampaň, což mělo za následek přistoupení k daleko tvrdším metodám. Podíváme-li se na film z objektivnějšího hlediska dobové kinematografie, rozhodně se najdou díla daleko diletantnější a nesnesitelnější. Gajer na tom není řemeslně nejhůře, zápletka je i přes svoji zahlcenost svižná a přehledná, filmu pomáhá i mírná komická nadsázka a oživující typy postav (drbna Zdeňky Baldové jako jediný zástupce "včerejšího" v Darmochlebech). Do odpadových hlubin patří diametrálně odlišné filmové "zážitky", kterých v dané době vznikla přehršel, jakkoli jejich ideový základ a zločin na pravdě byl stejně zavrženíhodný. (12.04.2014)

No- toš, kdo by nevstoupil do toho parádního družstva když jim to tak krásně funguje, lidi jsou tam krásní, usměvaví a srdeční (teda až na tu bábu jedovatou). Ve vedlejší vesnici, tam jsou trošku zabrždění, pořád se ještě cukají a taky se tam díky tomu pořád ještě dřou úmornou prací za pár drobných.. To ty podvratné živly, chamtivé a hrabivé povahy brojí proti JZD, ale jednoho dne všichni dobří lidé pochopí, že družstvo je bez chybičky a výhodné pro každého kdo se přidá...Huráá .... No úžasná pakárna tahle jézdácká agitka. (30.09.2015)

Usměvavá zem je ryze zemědělský film z hutných padesátých let. Tady se nehoní západní špioni, agenti či rozvraceči republiky. Tady jde o pole, role a meze. V Darmochlebech mají JZD a traktorovou stanici, v Rousově si sedláci hospodaří na svém sami. Film polopaticky i těm nejnatvrdlejším sedlákům a vlastníkům nějakého toho jitra půdy vysvětluje výhody družstevního a dokonce to přepočítává na Kčs ať už jde o výnosy z vajec, mléka či vyprodukovaného masa. Pod tíhou dřiny i díky návštěvě sousedních Drmochleb pak sedláci také zakladájí družstvo aby se i jim žilo lépe. Záporný element zde zastupuje velkostatkář a nájemce hostince Sahula, který se pokusí infikovat vepřín obrnou... Někoho možná okouzlily ty záběry na širé lány zlatavého obilí, průhledy do luk a obdělaných polí, malebné vesničky ve stylu selského baroka i plejáda tehdy známých herců (Deyml ml., Korbelář, Mixa atd..). Zatímco ve filmu byla kolektivizace nepovinná a jeden z odpadlíků dokonce svobodně hodlal z JZD vystoupit, skutečnost byla jiná. Já viděl naopak ty stovky zmařených osudů často obyčejných lidí, kteří zkrátka jen měli po staletí ta svá políčka po předcích a nehodlali se jich vzdát. Viděl jsem všechny ty okradené, zavřené, mučené, rozvrácené rodiny, děti bez otců, přestěhované kamsi do pohraničí, vyloučené... A ani s tím hospodařením v JZD to nebylo vždy tak skvostné jak ukazuje film. Často se stal předsedou naprostý nýmand, které fungující statek dostal do dluhů. Družstevníci ztratili vztah k dobytku (který byl jiný, když byl jejich) . Padesátá léta, to je přesně ta doba, kdy vznikaly sklady krmiv a vepříny v historických památkách nevyčíslitelných hodnot, kdy začala devastace národa nejen kulturní, ale hlavně mravní. Na film jsem se díval čistě ze studijních důvodů a dávám - ODPAD: (04.02.2016)