Na ceste do Berlína

„ZA PROJEV STRACHU, DEZERCE A POHRDÁNÍM PŘÍSAHY, BÝVALÝ PORUČÍK RUDÉ ARMÁDY OGARKOV SERGEJ LEONIDOVIČ, SE ODSUZUJE NA ZÁKLADĚ ČLÁNKU…“ /// Příběh poručíka Ogarkova, kterej je eskortován svědomitým Kazachem do štábu Rudé armády. Vobčas někomu píchnou, někoho zachráněj a vobčas střelej fašistu. Válečná road movie, ve který rozkaz zněl jasně, se snaží se ukázat absurdity, který válka (v Sovětským svazu) přináší. Motorem příběhu je vznikající pouto mezi „trestancem“ a doprovodem, ale hlavně váš pohled na věc. Snažte se vcítit do jejich rolí… Komorní jednohubka… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Novelu „Dva ve stepi“, kterou napsal Emmanuil Genrichovič Kazakevič v roce 1948, neznám. 2.) Vím, že nejen válkou je válečnej divák živ. 3.) Thx za titule „KUBA2000“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.08.2015)

V Rusku v loňském roce nejspíše tvůrci vyfasovali nějaké granty na válečné filmy, jinak si nedokážu vysvětlit ten přísun takřka totožných filmů za tak krátké období. Upřímně ani jeden není valné kvality, projevuje se na nich nízký rozpočet, ale v každém je alespoň pár desítek minut, které udělají fanouškům tohoto žánru radost, ať už bojovými scénami či nečekaným zvratem. Tento je z nich sice nejkomornější a nenabízí takřka žádné bojové scény, přesto z nich má nejzajímavější příběh a nejlepší atmosféru. Moje hodnocení 65%. (08.07.2016)

Žádné hromadné masové scény, žádné teatrální hrdinství a díky bohům žádná propaganda. Jen takový malý válečný příběh dvojice vojáků, kteří se během strastiplné cesty spřátelí i přesto, že jeden je vězeň a druhý eskortující. Ono to v zásadě bylo tak trochu o ničem a navíc Rusové opět ukázali, že jim ty emoce moc nejdou, takže ta cesta, kterou k sobě oba hrdinové hledali, byla taková chladná a nedokázala vzít správně za srdce. Dáno to bylo i tím, že jeden z vojáků byl Asiat, který si vystačil prakticky s jediným výrazem po celou dobu. Ale i vzhledem k rozumné stopáži se na to koukalo tak nějak dobře, takže dojmy jsou vesměs pozitivní. 60% (22.06.2015)

Názov nového ruského filmu dosť zavádza a divák naivne očakáva bojovú cestu vojaka z Ruska až po Berlín. Nie, film je podstatne komornejší než napovedá názov a cesta nás síce čaká, ale rozhodne nie na Berlín. Keď zazneli slová: "Pusti ma, som predsa sovietsky človek", tak mi ihneď napadol propagandistický úlet - Príbeh skutočného človeka. V dnešnej dobe by som už to slovo sovietsky nepoužil a pochybujem aj o tom, že by takéto žvásty vypúšťal z úst človek, ktorý je odsúdený na smrť. Herecky tak slabý štandard, oscarové výkony tu nehľadajte. Akčných scén tu mnoho niet, ale to málo je na slušnej úrovni. Do Berlína zavítame až v samom závere filmu a 90% divákov nebude mať ani šajnu o tom, že sme v Berlíne...Potľapkať po ramenách sa súdruhovia mohli kdekoľvek a vôbec to nemusel byť Berlín. Film to nie je zlý, len som naivne čakal viac. Každopádne som rád za každý nový vojnový film. 60%. (19.07.2015)

Překvapivě realisticky uvěřitelný a chutný náhled do Rudé armády a okupovaného Sovětského svazu. Popov se naštěstí nepouští do žádné extra válečné vřavy, která by s sebou přinesla nános digitálního bordelu, jež Rusové bohužel standardně zvládají na nekoukatelné céčkové úrovni. Příběh sice má ve své pointě jistou dávku patosu, ale odprezentován je pěkně, kupodivu bez zbytečných nepodstatných parelelních postav, takže i když bych očekával hutnější dramatické vyvrcholení, Dorogu na Berlin můžu jako light válečný film doporučit a poděkovat Big Bearovi za tip. 70% (12.07.2015)