Dobrodružstvá baróna Prášila

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)

Sledovat dokument o natáčení je skoro stejně tak dobrodružné, jako sledovat film samotný. Na místo obvyklého plácání po ramenou jak každý dělal "great stuff", je to od počátku Golgota a Waterloo v jednom. Hořká a trnitá cesta produkčním labyrintem a totální tvůrčí disharmonií. A je opravdu zázrak, že jako Waterloo skončil jen film samotný a ne Terry Gilliam. Jeho anděl strážný musí být bezmezný filmový fanda. (31.07.2009)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Gilliam v krystalické podobě - velkohubý, přetékající nápady, jež by i dnes bylo problém zrealizovat, ale plný energie, která z filmu vyzařuje každým svým dobrodružným pórem. Film o představivosti i síle vyprávění, s nádhernou hudbou Michaela Kamene, esencí krásy v podobě Venuše, jednou z nejpůsobivějších dětských hereček Sarah Polley...mnohé další, nabaluje se to podobně, jako když Prášil do své družiny sbírá jednoho bláznivého dědka za druhým, aby vytvořili partu jako za mladých let a nakopal Turkům zadek. Tohle jsou Expendables :-D, z chaosu vzešlí hrdinové. (04.09.2010)

Až po shlédnutí Gilliamova Barona Prášila mohu docenit genialitu tohoto nadčasového díla. Tím však nechci tvrdit, že Zemanův film pokulhává za britským ztvárněním, spíš jsem ho jako dítě nedovedl plně docenit. Baron Munchausen Terryho Gilliama je velkolepá, vtipná, pro autora typicky bizardní, ale navýsost vkusná podívaná s velmi zajímavým hereckým obsazením. ____"Dneska je to samá logika a rozum. Věda. Pokrok. Zákony hydrauliky. Zákony sociální dynamiky. Zákony toho a onoho. Není tu místo pro třínohé Kyklopy z jižních moří. Ani pro okurkové stromy a oceány vína. Ani pro mě!“ (28.07.2009)