Kauza Cervanová

Ne, ne a ještě jednou ne. Tohle enormně bulvární zpracování mi nesedí, z nadhledu a nestrannosti Kirchhoffa nelze podezřívat ani náhodou. Nesnáším, když se mi někdo takto arogantně snaží vnutit svůj názor a nedá mi ani špetku prostoru proto, abych si mohla na základě informací vytvořit svůj vlastní. Celou dobu jsem oscilovala mezi nudou a opovržením nad takovou mega manipulací s divákem. (08.04.2018)

Videné v kine Lumière 20. mája 2013. V tomto dokumente síce nie je povedané všetko, ale myslím si, že aj ľuďom, ktorí o tom nič nevedia, dosť tento film napovie aká je skutočnosť... Prípad Cervanovej má dodnes množstvo otáznikov - forenzné dôkazy, svedkovia, motív a štátny záujem. V čase tejto tragédie sa Bratislavou ihneď rozniesla správa o arabských vinníkoch. Polovica ľudí bola presvedčená, že to spravili práve oni, kvôli ich bežnému správaniu - alkohol a ženy, to čo si nemohli dovoliť doma, tu si to vo veľkom užívali a viera išla bokom - chránil ich štátny záujem. Okrem iného sa tu prezentuje pravdivá tvár našej justície a vydarená paródia demokracie, ktorá je korunovaná karikatúrou prezidenta. Absurdné na tom celom je, že odsúdených rovnako odsúdili aj po páde komunizmu a dokonca im zvýšili tresty, asi za tú drzosť... Ešte po toľkých rokoch sa mnohí boja a stále dosť aktérov tohto prípadu stále žije. Kirchhoffovi sa podarila konfrontácia mnohých z nich, síce sa nič nového nedozvieme, ale dvere konšpirácie boli otvorené... (24.05.2013)

Pri tomto dokumente ma núti vyjadriť sa hlavne k jeho obsahovej než formálnej stránke. Aj keď určite patrí k tým lepším, čo nám slovenská kinematografia v dnešnej dobe dokáže ponúknuť. Kauza Cervanová je, bol a asi aj bude navždy zahalený rúškom tajomstva. Môžme len dúfať, že niekedy ozajstná pravda vyjde najavo. Ale prečo práve Cervanová? Prečo práve títo páchatelia? Kto boli ozajstní páchatelia? A prečo si vláda dala takú námahu vykonštruovať celú túto kauzu? Ale aj mnohé iné nezodpovedané otázky...Treba vidieť (28.09.2013)

"Keby ta búrka bola iný deň, tak zme tu boli iný deň." A o tom to je. O doměnkách a snaze zaujmout. Prostě dlabeme na důkazy, protože víme, že ti pachatelé jsou vlastně oběti, které vůbec neznásilňovaly, nevraždily a vlastně tam vůbec nebyly. Možná to na ně všechno upekla Cervanová, která stále žije s nějakým šáchem v Íránu. Já jsem tedy na místě činu taky nebyl a mám na to alibu, takže nemohu vědět, co se tam vlastně stalo. Na rozdíl od "nevinných", kteří se k činu několikrát přiznali. Nakonec i Soud pro lidská práva ve Štrasburgu je poslal do prdele a to je dobře. Oni totiž synáčci komunistickejch potentátů by za socialismu prostě nebyli odsouzeni, kdyby nebylo všechno jasný. To by si tehdy nikdo nedovolil. A pan režisér by se měl alespoň seznámit se spisem, když chce hlásat nějaká moudra. Mimochodem tak činí značně amatérsky, nátlakově a bezdůvodně zpochybňuje úplně všechno, což je pro mě nestravitelný. Ale jednu hvězdu mu za tu konspirační snahu dám, aby nebrečel. A taky doporučím knihu Martina Hanuse - Hra sa skončila, kde je rozbor celýho spisu k dispozici. (25.01.2022)

Kirchhoff se zřejmě pokoušel o slovenskou verzi Paradise Lost, ale hrubě se mu to nepovedlo. Zatímco americká dokumentární trilogie skutečně svým dílem přispěla k osvobození tří nevinných mužů a navíc odkryla zaostalost a tmářství tamního soudnictví, Kauza Cervanová je jen křečovitým a jednostranným vykreslením slavného případu, přičemž samotným okolnostem vraždy a kriminalistické práci tehdejších vyšetřovatelů není věnován téměř žádný prostor. Nezasvěcený divák se tak pouze dovídá o jakémsi justičním omylu. Dokument se snaží odvést pozornost od odsouzených mužů pomocí konspirací (viz tzv. arabská stopa) či alibi potvrzenými zahraničními svědky (přitom se ukázalo, že datum odpovídající vraždě bylo do deníku francouzských sester dopsáno dodatečně). Nevinnu "Nitrančanů" má pak na závěr dokázat test na detektoru lži (o jehož spolehlivosti se vede oprávněně debata). Aniž bych chtěl rozhodovat o vině či nevině oněch sedmi mužů, dokument působil velmi jednostranně a tudíž nedůvěryhodně. Nástupu pseudohumanistického režimu po roce 1989 se snažili ve svůj prospěch využít už jiní odsouzení, tvrdící, že je k přiznání donutily nešetrné metody tehdejší policie (viz např. brutální pražský pedofil a vrah malé holčičky Z. Moré, který se navíc oháněl rasovou diskriminací). Každý nechť si udělá názor sám, přesto důrazně doporučuji nastudovat i jiné materiály. (02.02.2017)