Obsahy(1)
Samotářský mladík pronajímá pokoje a při tom se seznámí s velmi otevřenou dívkou, která ho vtáhne do svého života. Chilský film, vyznamenaný Nezávislou kamerou na MFF v Karlových Varech. Chilský film nebývá moc často zastoupen v nabídce kin ani na televizní obrazovce. S nástupem kinematografií třetího světa v šedesátých letech se u nás objevila díla některých levicově orientovaných chilských režisérů, např. Miguela Littína (Svědectví obce Marusia, Náprava dle metody, Vdova Montielová), Helvia Sota (Prší na Santiago) nebo Patricia Kaulena (Dlouhá cesta), ale tvorba mezinárodně proslulých osobností (Alejandro Jodorowsky, Raúl Ruiz), pracujících převážně za hranicemi své země, nám až na výjimky zůstala upřena. V poslední době se v artové distribuci hrály dva filmy Pabla Larraína, Post Mortem (2010) a NO (2012), evokující s odstupem pinochetovskou éru. Teď máme možnost na obrazovce vidět chilský film Věci, tak jak jsou (2012), který získal Nezávislou kameru na MFF v Karlových Varech 2013. Vypráví příběh uzavřeného Jerónima, který se živí pronajímáním pokojů ve vile svých rodičů. Podivínský samotář, jehož tvář je celá zahalena bizarním hustým plnovousem, se vyhýbá lidským kontaktům, byť je to při způsobu jeho obživy poněkud obtížné. Jedna z jeho podnájemnic, mladá Norka Sanna, ho zaujme svou otevřeností a nakonec ho vtáhne do svého života, když se snaží pomoci problematickému mladíkovi Miltonovi, ohrožovanému pouličním gangem. Debut mladého režiséra Fernanda Lavanderase Montera je sice natočený s minimálními prostředky a v pomalém tempu, ale vnímavému divákovi se odvděčí působivým zachycením atmosféry současného chilského Santiaga a přesvědčivými hereckými výkony. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
"TY DIVNÝ. MOC DIVNÝ, ŽE JO? NEJVÍC DIVNÝ ČLOVĚK, CO ZNÁM. JÁ ZNÁM HODNĚ DIVNÝ LIDI. PROČ?" Tak za prvé, na blonďatou Sannu, otevřenou a bezstarostnou to seňoritu se neskutečně krásně koukalo a když to říkám já, kterého bloncky jinak nechávaj ledově chladným, tak už to něco znamená! Opravdu nádherná seveřanka :-) k tomu její roztomilá, nedokonalá španělština, které jsem díky tomu tak krásně rozuměl a ty přechody z ní do angličtiny...výborné, autentické. Za druhé, stejně tak podivínské seladon Jerónimo, pevně uzavřený ve svém mikrosvětě a bojící se jakékoliv změny byl úžasný a ten plnovous jeho uzavřenosti před světem dodával maximální uvěřitelnost a to takovou, že jsem mu to do puntíku věřil, i když za jiných okolností bych si nad takovým týpkem asi ťukal na hlavu, když má vedle sebe takovou sexy samičku a né a né z té ulity ven. Veškerá interakce mezi těma dvěma i když postrádá dramatické prvky je parádní a díky třetímu človíčku, kterým je mladý Milton mající una problema si tam vnímavý člověk najde spoustu nenápadných nuancí a narážek i na rozdílnost kultur a přístupu k té které situaci. Naivita a otevřenost a touha pomáhat kontra uzavřenost a znalost prostředí. Má člověk právo zasahovat do chodu věcí i tam kde není doma? Je ta jeho upřímná dobrota dobrá i pro toho dotyčného? ()
Cely film je clovek v napeti, ze se neco stane... A stane, je to ale natoceno uplne bez emoci, ze to s divakem neudela nic. Pravda, postava mladika mi byla od zacatku nesympaticka a byl mi uplne lhostejny. Majitel vily vsak byl hodne zajimava postava, urcite zaujala take mlada Norka a ac oba herci s nejvetsi pravdepodobnosti v celovecernim filmu debutovali, rad bych je v budoucnu jeste v nejakem filmu videl. Rad jsem s hlavnimi hrdiny prosel Santiago, cekal jsem ale lepsi pribeh. Mnohdy se mi zdal strih uplne mimo. ()
Svým způsobem typická festivalovka, tedy film, který je určený pro cestování po filmových přehlídkách a případnému odvysílání v pozdních večerních hodinách na artově se tvářící televizní stanici. Hodně dialogů, zajímavé postavy a náznak příběhu, který ale pro žánrově orientovaného běžného diváka není dostačující a hlavně nemá vygradovaný závěr. Na konci si člověk řekne, tolik potenciálu přišlo vlastně vniveč... Je to vlastně film o konfliktu dvou přístupů k životu a částečně i dvou civilizačních kultur. Jeden skeptický přístup a ten druhý, který je motivovaný snahou pomáhat světu, aniž by si jeden spočítal možné důsledky pro okolí. Celkový dojem: 60 %. ()
Chile a Nórsko. Dve rozdielne krajiny, dve rozdielne kultúry a dve rozdielne povahy. On, samotársky a uzavretý Jerónimo a ona, otvorená a dôverčivá Sanna. V podstate sa vo filme nič veľké nedeje a aj koniec nič prevratné neprinesie, len tak vyšumí do prázdna. Ale príjemne sa mi na to pozeralo - na hercov, prostredie, samotný dom a sem - tam sa brnklo na struny. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Chilský podivín s plnovousem (skvělý Cristóbal Palma) a norská spasitelka lidských duší (Ragni Orsal Skogsrod). Film plný vzájemných charakterových, společenských i kulturních protikladů je formálně vytříbenou introspekcí, zaznamenávající odlišné postavení jednotlivce v současném globalizovaném světě. Nebýt některých žánrových klišé, kterých je sice poskrovnu, ale přesto za sebou zanechávají silný dojem (postava Miltona), nebylo by nad čím váhat. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu se objeví na nočním stolku Sanny (Ragni Orsal Skogsrod) kniha Henninga Mankella, švédského spisovatele detektivek. V šuplíku téhož stolku je DVD filmu Enskilda samtal (1996) švédského režiséra Ingmara Bergmana. Dcera Ingmara Bergmana Eva je manželkou Henninga Mankella. (tomas.sulc.7)
Reklama