Odplata

Odpad italowesternu, resp. anarchistický brak (nehledě k naprosto nevhodnému obsazení role indiánského míšence Francem Nerem). Pro primitivní diváky zvýšené efekty vzduchem létajících pistolníků, jež zasáhla kulka. Závěrečná scéna se řvoucí rodičkou a Keomova "filozofická" sentence jako tečka na konec- to je opravdu vrchol stupidity! (Díky těm, kteří tomuto šmejdu dali - navzdory zde převažující chvále - rovnou hodnocení "odpad"). (08.11.2010)

Kdysi jsem se rozhodl hodnotit špagetozápaďárny jako samostatnou filmovou odnož. Když pominu takové veličiny jako Corbucci, nebo Leon, jedná se většinou o naprosté srajdy. Ovšem roztomilé srajdy. Takže abych mohl dát nějakou tu hvězdu navíc oproti zbytku všech těch movie okolo, proto to svébytné hodnocení. - No a na tohle jsem koukl znova po mnoha letech a desítkách dalších špageťáren. Až mně vyděsilo jak špatné to je i v kontextu jiných italských (případně španělských) konin. A tentokrát to nezachránili ani ty modrý voči pana Nera, či rozverná vybíjená. Hudba děs, dialogy sranda (nechtěná) ultra děs, dresy sranda, příběh (? to jako fakt ta těhotná pani v nesnázích?) hovado, kydlení prčanda. Dva příklady za vše: na konci povídá paní smrtka (?) panu Keomovi držíce v ruce novorozeně - ,,počkej, vem si ho, bez tebe zemře, potřebuje tě!" A co na to pan Keoma?: ,, nepotřebuje, je totiž svobodné a kdo je svobodný, ten mě nepotřebuje!!" Tak. No a v úvodní scéně se najednou ozve výstřel a jeden pán má najednou v ruce zapíchlý nůž!!! Ten po něm hodil ani ne půl kilometru vzdálený pan Keoma. Ten zvuk výstřelu si vykládám tak, že ten nůž letěl nadzvukovou rychlostí a jednalo se tak zřejmě o sonický třesk. A tak to jde celý film, jedna scéna za druhou ... . (18.02.2024)

Klasická špagetovka. Jednoduchý scénář, který se psal za pochodu v průběhu natáčení. Hlavní roli hrají vše říkající pohledy mezi postavami a neméně důležitou hudba. Všudypřítomná pravá western atmosféra. Po zásahu kulkou padouši dělají pomalu gymnastiku. Originálního Djanga jsem neviděl, ale tady to hrál Franco Nero výborně. (15.06.2015)

Velmi slušný a originální spaghetti western. Nejde o další klon Leoneho, Castellri si jde vlastní cestou. Za zmínku stojí absence hudby od Ennia Morriconeho, což rozhodně není na škodu. Bratři Angelisové ji s přehledem nahrazují v podstatě jen jedou, za to ale skutečně působivou písní. Keoma má vážně skvělou mystickou atmosféru. Motiv záhadné stařeny se mi opravdu líbil a díky němu působil snímek "japonsky" (vzpomněl jsem si na Onibabu) ještě více, než jiné spahetti westerny. Scénář také poměrně originální (potěší flashbacky do minulosti, i když nejde o nic nového pod sluncem), ale na můj vkus možná trochu překombinovaný. Hlavně zdlouhavý souboj s Cadwellem a spol. Naštěstí to vynahradil atmosférický finální souboj s nevlastními bratry. A závěr. "Muž, který je svobodný nikdy neumírá". (ty pseudofilosofický kecy Franca Nera jsou ale snad ze všeho nejlepší!) 4,5 (10.08.2015)

Extrémě vyzenovaný a uhrahnčivý Franco Nero (konstantně s odhalenou hrudí) v hodně vyjímečném spaghetti westernu s řadou psychedelických elementů, strašně namáklou choreografií přestřelek, místy dobrým soundtrackem a hlavně s důraznou notou na vztah otec - syn. Absence krve je celkem opruz, ale příjmám. (11.05.2018)