OUTsideři

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Původní německý snímek Vincent jede k moři jsem neviděl, takže těžko srovnávat s jeho americkým remakem. Pokud bych měl ale film hodnotit samostatně, velmi se mi líbil - námět jsem shledal oroginální a film zdařile kombinuje vážné polohy s těmi komickými. U té komiky bych se určitě zastavil, film je to podle mě vážně hodně vtipný, a celý kinosál při projekci burácel smíchy. Místy jsem dokonce uvažoval o plném hodnocení, ale nakonec zůstanu jen u 4 *. Důvodem je moje mírná nespokojenost s herectvím Zoë Kravitz, naopak její mužské protějšky Dev Patel i Robert Sheehan jsou výborní, a celý film díky nim skvěle funguje - poskytuje jak náhled do života podobně postižených lidí, tak odlehčenou zábavnou podívanou, která má podle mě velký divácký potenciál - pokud by se tento film dostal do české distribuce, dovedu si klidně představit, že se z něj stane slušný divácký hit. Za mě supr divácký zážitek a velmi příjemných 100 minut v kině. (09.07.2015)

75% ... Anorexia, Tourettov syndróm a OCD. Traja ľudia a ich útek z liečebného centra. Ocitajú sa na ceste za novým a nepoznaným a prekonávajú svoje jednotlivé prekážky. Každá z chorôb má inú úroveň rizikovosti, no všetci sú to ľudia, ktorí by chceli žiť normálny život. Robert Sheehan dal toureťáka na výbornú. A celkovo veľmi milý film, aj keď vytĺcť sa z toho dalo aj viac. (04.10.2015)

Je to milý, místy (smutně) vtipný, určitě to neurazí, ale naopak ani neohromí. Robert a Dev jsou naprosto skvělí, Zoë taky neni špatná, ač ji teda moc nemusim, jinak se ovšem žádný "wow" ani žádnej neočekávanej převrat nekonal. A jak jsem dodatečně zjistila, nemá to ani originální námět (remake německého filmu Vincent jede k moři). Nicméně doporučuju jako nenáročný film za účelem neefektivní prokrastinace. (05.04.2015)

Dějově prakticky shodné s originálem, ale přesto dost odlišné. A to jak celkovou náladou, tak obsazením. Jak už je u amerických remaků zvykem, film je více hnaný do extrému a tím i méně uvěřitelný. Na druhou stranu je mnohem vtipnější a v dramatických momentech naopak emotivnější. V konečném důsledku ale o něco méně "feel-good". Který přístup je lepší, těžko říct, každý má své pro a proti. S obsazením jsem spokojenej, Robert Sheehan je sympaťák a svůj herecký um předvedl s britském Misfits, ale abych pravdu řekl, jeho německý protějšek byl o něco lepší - Tourreteův syndrom jsem Sheehanovi moc nevěřil. Dev Patel je naopak perfektní - opět, typově úplně jiný, než jeho německý kolega, ale skvělý. Zoë Kravitz rozhodně není Karoline Herfurth, ale je rovněž zajímavá a zase trochu jiným způsobem (a tím nemyslím to, že celý film pobíhá ve vytahaném tílku bez spodního prádla). Alpy jsou sice Alpy, ale ani Kalifornie nezklame a prostředí je neuvěřitelně krásné a pěkně nasnímané. Jednoduše řečeno, The Road Within je víceméně to samé jako Vincent will Meer, akorát přizpůsobené americkému publiku. Líbilo se mi ale obojí, takže za mě nerozhodně. (22.07.2015)