Ten, koho miluji

To žánrové vymezení "romantická komedie/drama" je třeba brát velmi s rezervou (což zjistíte už v první půlhodince). Aniž bych vyzradil pointu či propálil nějaký zásadní spoiler, tak mohu konstatovat, že si budu případného párového terapeuta vybírat vždy velmi pečlivě. Velmi zábavná mindfuck hříčka, kterou si užijete o to více, čím méně o ní budete dopředu vědět. Skromnější 4* za neotřelost a nápaditost. [70%] (30.01.2023)

Fíha, tak páry v kríze či pred rozvodom teda nemusia zúfať. Sú aj horšie stavy, kedy by sa vaša manželka či manžel naklonovali, to by boli už krízy dve, ako vo vodkovom delíriu brptal na tlačovke Heger. Že on to vraj tiež zažil. Tak ho voliči poslali do prdele, nech sa už netrápi. Film je kvalitnou vzťahovou drámou, ale Woody Allen to nie je. Skôr také experimentálne sci-fi. (13.10.2023)

Pěkná indie vztahovka koncipovaná jako zábavný mindfuck. Ne úplně originální, ale pořád velmi neotřelý a atraktivní námět. Žánrové zařazení může působit mimo, ale to jen proto, že film tak trochu klame tělem, což je ale zároveň jeho nejsilnější stránkou. A opravdu, čím méně o filmu divák ví, tím více si ho užije. (15.07.2017)

Asi jsem trochu mimo, ale moc nechápu zdejší poměrně lichotivá hodnocení. Ten ústřední nápad sice je jakž takž originální, to nepopírám, bohužel to zpracování, které se od něho odvíjí už je totálně jalové. Není to romantické ani strašidelné,napínavé, legrační, není to žádná propracovaná studie rozpadajícího se vztahu, prostě jen takový prazvláštní nevzrušivý patvar s dosti průhledným koncem, odehraný prakticky jen ve dvou lidech. Elisabeth Moss znám z Mad mena a líbila se mi i v Top of the lake, ale tady mě zas dvakrát neoslnila, což bude dané nejspíš tím, že se její Sophie chovala neuvěřitelně pošetile a iracionálně, až jsem měla občas chuť s ní zatřást, ať se konečně vzpamatuje. A vůbec, celkově jsem se u toho nudila. Kdyby to mělo aspoň nějakou zajímavou atmosféru... (12.10.2014)

film, který je přesně tím, čím se ze všech sil snaží nebýt - odporně předvídatelný a to včetně pointy, kterou divák s trochou přehledu a diváckých zkušeností tuší ještě před polovinou, jelikož přesně tam to celé krůček po krůčku logicky ústí. tím jsem už napověděl, že ani originality se tu nelze dopátrat v žádoucím množství. ale neoriginalita ani předvídatelnost nikdy nepatřily mezi kritéria, na která kladu významnější zřetel, takže to jen pro úplnost. tím spíše ne, jsou-li takto relativní a podmíněné individuální diváckou zkušeností. a našla by se vlastně i řada aspektů, které by si zasloužily naopak chválu, zvláště s ohledem na nezávislou produkci, v níž snímek vznikl. mezi ty hlavní patří výkony herců, na kterých především stojí celé to dovedně rozdmýchané drama. malou zmínku ale věnuji i hudbě a jejímu kreativnímu využití. nicméně přese všechny nepodstatné zápory a podstatné klady mi to nedá, abych své hodnocení opřel především o dva pocity. zaprvé, z toho námětu šlo vytěžit nekonečně víc. úplně vidím tu cynickou, subverzivní facku všem pokrytcům žijícím své partnerské vztahy ve lži, v kterou šlo scénář jen s malou trochou úprav přeměnit. a s tím souvisí i "zadruhé" a sice pocit, že scenárista - ani se nemusím dívat do databáze, aby mi bylo zřejmé, že to byl muž - má extrémně stereotypní představy o genderech, což z filmu, který se ze sebe snaží dělat cosi svěžího, chytrého a alternativního, zkrátka vysává všechen ten wannabe půvab. (15.05.2015)