Jessica Jones

Druhá marvelácká štace na Netflixu. Tentokrát s příměsí komiksů Alias, o kterém stále nevím vůbec nic a vlastně i o Jessice jsem toho věděl pramálo. Opět se potvrdilo, že jestli něco opravdu Marvel umí, tak jsou to castingy (počínaje nevšedně všední Krysten Ritter z Breaking Bad v servaných kalhotách) a co neumí - záporáci. Tedy až na produkci Netflixu, jelikož David Tennant je naprosto božský a to nejsem fanoušek Dc. Who. 13. dílná série látce v první sezóně ještě nevadila a ačkoliv i tam občas bylo cítit natahování děje až do závěrové skvělé epizody, i tak se jednalo o vrchol seriálové tvorby v trošku drsnějším duchu, než jsme u Marvelu zvyklí, vlastně o hodně. Místy jsem byl opravdu zhnusen, když jsem sledoval, co tvůrci předvádějí jenom proto, že mají R rating a protože můžou, chtělo by to více přirozenosti a opodstatnění. Co se pamatuji, tak v DD bylo násilí dávkováno rozumněji. Díky bohu nebyl nastřelen žádný cliffhanger, takže v tomto směru spokojenost. Sice stále visí otázka, zda-li se Krysten Ritter v této roli ještě někdy dočkáme, téměř jistě to ale nebude ve čtvrté řadě.. ...75%..nějaké Twisty a nejlepší momenty!. Luke Cage ve žlutém! (10.01.2016)

O něco slabší než boží Daredevil, ale pořád pecka a to hlavně díky skvělýmu Tennantovi, kterej tady stvořil jednoho z nejlepších (ne-li snad i nejlepšího) záporáků v MCU. Uspokojivý množství zvratů a dalších komiksových postav (ač tu vlastně hrajou spíše takový doplňkový a vedlejší role, přesto však se silným vlivem na hlavní zápletku) tomu dává grády, který jsou pak naředěný příjemnou noir atmosférou podpořenou tou správnou hudbou. A vlastně tak nakonec mrzí snad jen jediná věc, kterou ale nebudu spoilerovat... (14.12.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Kdo by věřil psychopatovi, že ho ovládá jiný? Jessica Jones je famózní a pokračuje v DareDevilovské linii - tedy, že pod těmi padajícími mrakodrapy rukama zábavných patronů v pestrobarevných kostýmech, lítajícími městy a devíti vesmíry žijí trochu problematičtí, ale přesto lidé. Mají sice trochu neobvyklé schopnosti, ale to je v tom světě normální. Jessica Jones je protikladem všech hrdinských ctností. Ano, je charismatická - ale nesnesitelná je něčím jiným než barevným kostýmem - dokáže být cynická, zafoulecky odhodlaná (a smrdět močí), ale někdy lítost i sebelítost umí vyvolat. Zároveň je až s podivem, že Mellisa Rosenberg vdechla život tolika "cool" postavičkám aniž by musela přebírat svoje scenáristické oháňky z Twilight ságy. (06.01.2016)

55 % Ze slušně rozjetého seriálu se zajímavou zápletkou a atamosférou se stává extrémně natahovaná kaše, ve které se neustále cyklí stejná záplatka furt dokola, jak v té nejhorší latinskoamerické telenovele, dotažená až do úplné scénáristické demence (postavy se začnou chovat zcela nesmyslně v rozporu se zdravým rozumem a věrohodnotí) . Herci jsou křečovití, Tennant strašně přehrává a i Chuck Norris má víc hereckých výrazů (dva) než hlavní představitelka (jeden). Mít to do šesti dílů, mohla to být solidní zábava. Takhle je to nuda, jejíž další díly už netoužním vidět... (03.02.2016)