Powaqqatsi
Powaqqatsi
Réžia:
Godfrey ReggioScenár:
Godfrey ReggioHudba:
Philip GlassHrajú:
Cheryl Tiegs (a.z.), pápež Ján Pavol II. (a.z.), Christie Brinkley (a.z.), Dan Rather (a.z.), David Brinkley (a.z.)VOD (2)
Obsahy(1)
Americký film Powaqqatsi vznikl jako druhy díl plánované trilogie osobitých dokumentů režiséra Godfreye Reggia na hudbu skladatele Philipa Glasse, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiu ("Powaqqatsi" znamená něco jako "život na úkor někoho jiného). V roce 1983 mel ve světě premiéru film Koyaanisqatsi, pokus o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Autoři filmu usilují ve svém druhem projektu na plose celovečerního filmu bez použiti komentáře podat obraz života, lidi a krajiny Třetího světa. Pozorují ničení kulturních a historických kořenů zásahem civilizace, jež způsobuje uniformitu a podléhání bezduché práci a odcizujícímu se systému. Svým obrazovým materiálem odkazuje Powaqqatsi sice k dokumentu s etnografickým a antropologickým cílem, jeho uspořádáni (trikové záběry a střihová rytmizace, podřízená hudbě) z něj však činí film experimentální. V souladu s Glassovou minimalistickou hudbou je film členěn na jednoduché věty, mající svůj logický a emotivní smysl; mimořádná, fascinující bohatost obrazu vsak jde jakoby "proti" hudbě a činí z filmu podmanivou podívanou. Hlavni kameramani filmu pracovali (vedle Berlína a Paříže) v Peru, Brazílii, Egyptě, Nepálu, Izraeli, Keni Hongkongu, Indii. Glass se nebrání vlivům africké, brazilské a peruánské hudby a využívá bohaté škály domorodých nástrojů, lidských hlasu i civilizačních ruchů, z jejichž střetů, podobně jako z obrazové složky, vystupuje podoba světa s jeho přirozenými a nepřirozenými vztahy, vlivy a kontrasty. Výjimečný film vznikl na popud Instituce pro oblastní výchovu, na jeho uvedení se podílel Francis Coppola a George Lucas. Lze jej doporučit jako zcela mimořádný zážitek všem náročným divákům.
(Qatsi je slovo indiánského původu, označující život, zatímco powaqa odkazuje na ty, kdož se přiživují na jiných film konfrontuje blahobyt v metropolích nejbohatších společností s bídou a ožebračeností obyvatel třetího světa, zejména Indie, Afriky, Střední a Jižní Ameriky.) Nesmírně náročný Reggiův projekt, navazující na dřívější film Koyannisqatsi, je nejen strhujícím dokumentem o křiklavých rozporech na naší planetě, o hrozbě jaderné a ekologické katastrofy, ale především velkolepou symfonií o proměnách života, o těsném sepětí člověka s přírodou a kulturou. Film se zcela obešel beze slov, rovnocennou náhradou komentáři je takřka kouzelnická režisérova práce s množstvím speciálně natočeného dokumentárního materiálu a rovněž přímo pro film zkomponovaná symfonická hudba Philipa Glasse. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (67)
Strašná nuda. Celkový nápad vytvoriť film týmto štýlom je vynikajúci a ocenil som ho v prvom snímku, Koyaanisqatsi. Druhý diel trilógie ma však nenadchol, dokonca mi zobral chuť vrhnúť sa na diel tretí. Nechať diváka ohromiť krásnymi, či dojemnými scénami, vynechať naráciu (aby si divák vytvoril vlastný názor) a všetky dojmy znásobiť hudbou, to je koncept, ktorého sa režisér drží. Celá tá menšinová a "treťosvetová" tematika ma žiaľ nezaujala, a tak mi neostávalo nič iné ako si užívať génia Glassa. ()
První hodina mě naprosto minula, aby zbytek byl už jen slabým odvarem předchozího/následujícího dílu. Bohužel Glass zaujal nový směr s optimističtější hudbou plnou etnických motivů(?), ale mě tím hudebně zaujal, emočně minul. Nechápu proč Godfrey Reggio sleduje skoro celou první hodinu jenom opálené děti, muže a ženy, jak se hýbou, pracují, myjí a skotačí... Chápu kam směřuje, ale nechápu proč tak zdlouhavě a stále dokola. Od prvních náznaků technologií v podobě reklam jsem cítil naději, ta však rychle pohasla. Powaqqatsi je z celé trilogie nejvíce natahovaný, má toho nejméně, co říct, a příliš často se opakuje. ()
Úplne inak zameraný film ako prvý diel Hopi Trilógie. Tam, kde bol predchádzajúci diel plný bezútešnosti a deštrukcie je tento venovaný rôznym kultúram a národom a ich prejavom radosti a každodenných úkonov. Tento diel je omnoho komplexnejší, čo sa týka lokácií, ľudí aj zobrazovaných situácií. Glassová hudba je tentokrát prívetivejšia, radostnejšia a všestranejšia - požičiava si hudobné nástroje a štýly hudby z iných kultúr. Lenže rovnako ako v prípade prvého dielu je tento poetický dokument pre mna jednorázová záležitosť. Mám rád spojenie hudby a obrazu, len tomu chýba akási naliehavosť. Chýba tomu nejaká snaha vypovedať o rôznych národoch, ktoré nám film prezentuje. Pritom sú nám podávané aj s toho nepríjemnejšieho pohľadu. Reggio necháva na divákovi aby vnímal obrázky, ale žiadne indície, ktoré by celok skompletizovali tu nenájdeme. Každý si teda môže film vyložiť po svojom a to je asi vlastne aj zmysel týchto dokumentov. Mne to ale nestačilo. ()
Trochu slabšie oproti prvému dielu, kde hrala prím príroda. Tu sú to ľudia tretieho sveta a ich život od úplne prirodzeného prostredia až po civilizovaný tretí svet s mrakodrapmi a všetkou technikou vrátane televízie, na ktorú je daný zvláštny dôraz. Ani to všetko na rozvojových krajinách nezmení ich podstatu, ich štýl života a absolútnu biedu na väčšine územia. Na dôvody odpovedá názov dokumentu v indiánskom jazyku. Film tentokrát nemá bombastické trikové alebo časozberné zábery, ale najväčšie zamyslenie ponúka dievčatko zdržiavajúce sa pred veľkým nasprejovaným nápisom oslavujúcim vojnu. Druhou nezabudnuteľnou scénou je ranná hygiena vonku, asi v Indii, ten človek, čo sa naozaj dôkladne namydlil ani netuší, ako sa zvečnil. –––– po-waq-qatsi (z jazyka kmeňa Hopi powaq čarodejník + qatsi život) podst.m. bytie, spôsob života, ktorý odčerpáva životné sily iným bytostiam, aby ich využil pre vlastný život ()
Nevidet prvni dil teto trilogie, urcite dam vyssi hodnoceni. Tak jsem ale malinko zklaman, Powaqqatsi uz neni tolik dynamicky. Hlavne si ale myslim, ze zeme tretiho sveta maji daleko vetsi potencial nez jaky byl vyobrazen v tomto dile. Duha polovina byla vyrazne lepsi nez ta prvni. Opet vyborna kamera a hudba. ()
Galéria (60)
Fotka © Santa Fe Institute for Regional Education
Zaujímavosti (8)
- Střih měl na starosti český nezávislý filmař v exilu Miroslav Janek, jehož služby režisérovi doporučil Jankův přítel, krajan a filmový kolega Alexander Hackenschmied. (sakuL_)
- V úvodní scéně vidíme brazilské zlaté doly v Serra Pelada. (džanik)
- Přibližně v polovině filmu se v záběru jedoucího nákladního vlaku mihlo celkem 156 vagónů. (ČSFD)
Súvisiace novinky
41. MFF Ekofilm 3. - 5. 12. 2015
41. ročník Mezinárodního festivalu filmů o životním prostředí se poprvé koná v Brně a nabídne i novou ambiciózní dramaturgii. Kromě významných zahraničních a domácích hostů představí i velmi kvalitní… (viac)
Reklama