Zem nikoho

Film mi nedal viac než iné s podobnou tématikou. Ale pekne poukazuje, že v podstate sa zabíjali bratia. Hovoria jedným jazykom, majú veľa spoločného a predsa sa nenávidia. A navzájom obviňujú, kto za to môže. Filmu sa celkom dobre podarilo skĺbiť to humorné s tragickým. Vo výsledku si však pamätám z neho maximálne tak jednu scénu. (14.12.2021)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Zdánlivě malý a nevýznamný film, který však jakoby skrytě disponuje velkou mírou osobitosti jak v námětu, tak jeho zpracování, přirozenosti a skvělých hereckých výkonech mě zcela neznámých tváří. Nejvíce mě zaujali Branko Djuric jako Čiki a také Georges Siatidis coby Marchand alias Charlie Tango. Počáteční sekvence "v mlze" a rozhovory vojáků je výborným a vtipným úvodem k filmu. "Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista řekne, že už nemůže být hůř. A optimista řekne: "Ale může." - "Od tý chvíle, co jsme tady, poslouchám tvý vtipy, ale ještě jsem neslyšel, že by se někdo zasmál." :) (24.07.2011)

Miluji filmy, kterým nemůžeme dát jednoznačně nálepku komedie, válečný, drama .. to je přesně tento film . Vojáci Bosny a Srbska se sejdou v jednom zákopu. Považuji za důležité a celkem zásadní , že není straněno ani jedné straně. To opravdu má právem Oskara . Úloha vojsk OSN je stejně tak trapná a směšná jako kdysi volba Jana Kavana jako předsedy válného shormáždění OSN. (07.06.2006)

Jeden z najabsurdnejších príbehov, s najväčším čiernym humorom a vynikajúco vystihnutou situáciou občianskej vojny v Juhoslávii. Túto vojnu asi najlepšie vystihuje rozhovor dvoch znepriatelených vojakov vo vojenskom bunkri. S pištoľou namierenou na nepriateľa sa pýtajú dôležité otázky. Kto začal vojnu? Kto sa odtrhol a rozbil krajinu? Kto zničil naše obce a vyvraždil našich ľudí? Vaše televízie ukazujú naše zničené obce a tvrdia, že sú vaše! A mnoho iných nezabudnuteľných viet, ktoré vám vlastne ukážu, že vina je na všetkých stranách rovnako, pretože jedni sa odtrhli a druhí sa rozbitiu bránili silou a neskôr to prerástlo do nenávisti, odplát, vyhladzovania a bojom o územia. Jedna z najnezmyselnejších vojen, je opísaná v pasívnej vojenskej snímke. Zo začiatku sa zdá nudná a bez významu, ale neskôr zaujme tvrdou satirou, popísaním úlohy mierových jednotiek v tejto vojne, ktoré vlastne len rozdávali humanitárnu pomoc a nezabránili krviprelievaniu, starali sa skôr o imidž v médiách a najlepšie sa ukázala bezcitnosť tých veliteľov z UNPROFOR, keď nechali umrieť vojaka v zemi nikoho, zavolali veliteľov jednotlivých znepriatelených strán, oklamali ich, aby zaútočili na seba a ten vojak zomrel a oni tak zahladili stopy a zároveň ho nechali zomrieť, čím skôr. Jeho smrť, ktorá nie je ukázaná, je asi jedna z najkrutejších, ktoré sa mu mohli prihodiť a pridala sa k tomu ešte tá situácia, keď potreboval ísť na "veľkú potrebu". Nemožnosť úniku toho vojaka, je aj metaforou na situáciu ľudí v tej dobe, žijúcich tam. A rozprávanie o tej blondíne vlastne ukazuje, aká je tá krajina malá, opäť aké tie bratovraždy boli nezmyselné a aj to, že je za hranicami, vlastne ukazuje na stratu občanov, stratu lások, stratu rokov života. Na záver by som dodal, že pre niekoho možno pacifistický snímok, pre mňa však snímok s vysokou vnútornou a skrytou hodnotou a významom. Zároveň by som rád dodal, že ani to bombardovanie v roku 1999 nebolo správne a tu zabili skôr civilistov, išlo o niečo iné a to mám popísané v komentári k dokumentu Ulúpené Kosovo. Mierové jednotky zlyhali podľa mňa už v rokoch 1990 a 1991. Ak by sa Juhoslávia rozdelila dohodou alebo zostala celistvá, nemuseli sa stať masakre ako v Srebrenici, Vukovare, Sarajeve, srbskej Krajine, Kosove, Macedónsku, či mnohé iné, tiež by nemuselo mať Srbsko jedno z najmenších území vo svojej histórii a mnoho iných zlých vecí a vlastne hlavne nemuselo prísť o život toľko desiatok tisíc ľudí. Tvrde absurdné, čierne, silné a skvelé! (13.04.2012)