Elvíra Madiganová

Zo skandinavskych krajin som zvyknuty ze prichadzaju depresivne filmy a la Ingmar Bergman. Bergman toto sice nenatocil - natocil to Widerberg  a ide o lasku dvoch zamilovanych ludi. Nepouzivam slovo dusi, lebo dusa nerovna sa ludska osobnost. Taky schizofrenik s 3 - 4 osobnostami by potom musel mat  v sebe 3 - 4 duse, co je kravina. To, co povazujeme za dusu, je mozog a to, co povazujeme za mozog - je tiez mozog  : 70 % (26.05.2022)

Láska v podobě těžce návykové a životu nebezpečné drogy. Tento film svou náladou, ústřední zápletkou a i svým obrazem (inspirovaným malířstvím 19. století) předchází v mnohém závěrečnou část Polanského Tess, a to tak výrazně, že jednoho napadne, zda se zde Polanski neinspiroval. Všechny ty idylicky (rajsky) působící scény jsou o to působivější, oč více tušíme, že se odehrávají vlastně na prahu předpeklí. A ta závěrečná scéna, kdy z dlaní Elvířiných odlétá motýl – křehký symbol lidské duše. (31.01.2015)

Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % (16.02.2024)

Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. (31.10.2023)

Nečekala jsem podmanivý příběh ani logiku v jednání postav, ale lyriku, snové obrazy a cit, na který se napojujete skrze vnímavost - k lásce, k umění, což je vlastně to samé. Takže jsem nemohla být zklamaná jako někteří diváci kolem. Elvira a Sixten žijí přítomným okamžikem, minulost a kontext si doplňujeme z novinových článků, reakcí lidí nebo návštěvy přítele (?). Volba osobního štěstí na úkor společenské odpovědnosti vede mladé lidi do záhuby, ale prchavé chvíle skutečného života namísto přežívání jim stojí za to. Pia Degermark tu byla opravdu unikavě krásná a křehká. Jako motýl. (22.01.2024)