Roger Waters: The Wall

Každý by si rád "užil tu show", bez těch "nudných protiválečných vsuvek", že?? Už jsem viděla záznamy z koncertních Zdí, mnoho. Ale teprve takhle, neříkám že tomu nepomohlo i velké plátno, ale takhle s naprostou upřímností samotného autora, je to dokonalé. Je to smutné, zábavné, depresivní, milé a nostalgické. Ano, je tam jedna věc...k naprosté dokonalosti tomu chybělo hudební a vokální přispění Davida Gilmoura, jehož "Goodbye Blue Sky" nebo "Comfortably Numb" se NEDÁ NAHRADIT. A při záběrech do publika jsem sice koukala radši mimo plátno, ale co se týká Rogera, jeho hudby a jeho sdělení, šla bych hned znova. A pak ještě znova... Ještě jednu poznámku si ale neodpustím. Překlad, který se v kině objevil v titulkách, je TRAGICKÝ. (01.10.2015)

Watersovu show som mal možnosť vidieť naživo už dvakrát. Vždy to bol neskutočný zážitok. Ten zážitok som očakával i v kine. Prišiel. Veď doma si nemôžem "vybombovať" domáce kino na plný výkon a tak som si to dokonale užil v kresle kina. Hudbu nebudem komentovať, o tej sa nediskutuje. Je to umelecká špička. Aj čo sa týka textov i celého posolstva pre ďalšie generácie. Druhá linka filmu, keď Roger Waters putuje po bojiskách prvej a druhej svetovej vojny a hľadá hroby svojho otca a deda celkom vhodne zapadla do koncepcie celého filmu, čím sa nestal len obyčajným filmovým prepisom koncertu. Slzy na tvári Watersa som mu akosi neveril. Nebolo to presvedčivé. Záverečný rozhovor Watersa a Nicka Masona bol tak trochu vtipnou bodkou za skvelým večerom. (30.09.2015)

Tak lituju, že jsem ten koncert v Praze propásl. Ale po osobní přítomnosti je asi prostor kinosálu to nejlepší, jak si ten koncert vychutnat a navíc se tu dostanou i detaily, které někde vzadu na ploše prostě neuvidíte. Vizuálně je to neskutečné žřádlo, hudbu netřeba představovat. Prostřihy, jak Waters putuje po pomátnících bitev, kde padl jeho děda a otec mi moc nevadily. Vím, jak se Waters s tím traumatem celý život smiřoval a že tam pak přivedl své děti a vnoučata ukazovalo oddech, že ony s otcem mohli vyrůstat. Koupě blůčka je jasná. Bonus v podobě rozhovoru s Nickem Masonem je příjemné posezení starých pardálů. Jen škoda, že do filmu nezakomponoval účast i Davida Gilmoura na jedné koncertní zastávce tady (02.10.2015)

Vizuálně a zvukově úžasné, hudebně fantastické. Moje pochyby se lehce týkají scénáře, jmenovitě oněch dosti prvoplánových scén, kdy RW brázdí ve svém veteránu evropská bojiště, kde padl jeho otec a děd, a u toho se slzou v oku ne příliš invenčně rozpráví s dalšími osobami. A taky zjišťuju, že stárnu: Už totiž stěží věřím té části kontrakulturního mýtu, který je součástí The Wall, jež hlásá, že rodinná a školní výchova jsou součástí fašistického spiknutí. (29.09.2015)

The Wall je kultová záležitosť, či už sa jedná o dvojCD alebo Parkerov film. Obe média zdobia moju zbierku a rád sa k ním vraciam. Po megaúspešnej koncertnej šnúre sa v rokoch 2010-2013 rozhodol Roger Waters ponúknuť nevšedný zážitok aj filmovým fanúšikom. Samotný film má dve roviny, jednou je samotný koncert, ktorý je famóznym audiovizuálnym divadlom. Hudba je taká ako ju poznáme, žiadne úpravy sa nekonali, potešujúci bol aj fakt, že úžasná animácia z filmu je použitá aj tu. Druhým aspektom filmu je Rogerov osobný vklad v podobe spomienok na otca a deda, ktorí padli vo vojnách a návštevy pamatníkov padlých vojakov. Ak by to bolo len o tomto, nič by som nenamietal, problémom sú zbytočné dialógy. Pocity sa mohli radšej vyjadriť vnútorným monológom. Toto je jediný nedostatok tejto show. Roger Waters The Wall je však predovšetkým fantastickou adrenalínovou jazdou plnou úžasnej hudby, protivojnovým posolstiev a likvidovaní múrov okolo seba. (30.09.2015)