Žlutí ptáci

Mix válečného a psychologického dramatu rozvíjí myšlenku už mockrát vyřčenou a mockrát natočenou. Je to o absurdnosti veškerých válek. O těch správných i nesprávných. Voják v první linii odnáší veškerá fatální rozhodnutí politiků jít do války někde ve vzdálené zemi, aby tam bránil svobodu ve své zemi. Těžko se to chápe, ale v podstatě je to tak. Tento snímek je ozvláštněn tím, že mladý voják, ledva se platonicky zamilující se o svou vyvolenou přichází. A tak ztrácí hlavu a jedná naprosto nepředvídatelně. Tím však stahuje do nesnází i své kamarády a nadřízené. Pro někoho možná nudný, pro mne dost silný film! (17.08.2018)

(6/10). Válečných filmů je spousta. Aby diváka něčím oslnil a zaujal, musí přijít s něčím novým. V The Yellow Birds sledujeme neobvyklý způsob vyprávění, kdy vlastně víme, co se stane - nevíme však jak. Tento aspekt drží diváka během skromné stopáže v mírném napětí, které se s přibývajícími minutami stupňuje. Když poté dostaneme odpovědi na tížené otázky nastane jakýsi pocit satisfakce, protože tohle jsem opravdu nečekal. Tak trochu mi to vyrazilo dech. Konec spolu se scénami z Iráku jsou tím lepším na celém filmu. Bohužel se film utápí v depresi, která je v tomto případě na místě, ale brání nám proniknout blíže k postavám a sympatizovat s nimi. Ve výsledku se poté mnohé úmrtí stávají lhostejnými - seržant Sterling. Emoce byly, ale mohly být daleko intenzivnější, kdybychom lépe poznali hlavní postavy. Jinak se jedná o průměrný film z války, který ukazuje většinou stinnou stránku věci a to je také potřeba. (18.05.2021)

Dva mladíci kamarádi, kteří se ještě ani neholí, jedou jako příslušníci americké armády do Iráku ve filmu, kde se celou dobu na diváka vysílá depka a smutno. Tak tento film mi opravdu nesedl, dvě hvězdy za něco málo akce a za Jennifer Anistonovou a její komický plastikový obličej. Film má 90 minut, ale mně to přišlo jako pomalu nudně linoucí se nekonečno. (26.06.2018)

Výborné válečné drama, které velice nenápadně, ale o to intenzivněji burcuje. K tomu se v něm objeví má oblíbené Jennifer Aniston, která přesně kopírovala moje pocity z filmu. A to jsem na ní byl hodně zvědavý, protože podobných dramatických rolí má jako šafránu. Jak se ale začátek rozjížděl dost pozvolně, tak závěr byl vysloveně smrťák na emoce. Věřím, že amerických filmů s tématikou vojsk v Afghánistánů je hodně, ale žádný není jako tento. Vydržte do konce, ten závěr vážně stojí za to. (27.06.2018)

O tom, že válka je svině a deformuje lidi už byl natočen nejeden film. Hlavně po Vietnamu se s nimi roztrhl pytel a Amíci teď mají další a další lokace, kde se z mladých kluků často snících o dobrodružství po návratu stávají zlomení lidé nesoucí si svá tajemství a traumata. Ne všichni, ale někteří ano. Naštěstí dnes už lékařská věda o těchto syndromech ví a je tomu věnována velká pozornost. Co dodat k filmu... Ač mám válečné snímky rád a tento je navíc spíše válečné drama trochu mixlé mysterióznem, nějak to na mně moc nezapůsobilo. Holt Moors není Malick a i když i kamera se snažila navodit svými záběry občas přemýšlivější atmošku, prostě to na mně nefungovalo. je to škoda, protože natáčecí lokace byly velice zajímavé i výprava a bylo vidět, že se to netočilo někde v Nevadě ala jako Irák. I hlavní hrdina - vypravěč mi moc nesedl a Rachel - Jenn bych málem nepoznal... Čas holt nezastavíš... Celkově je to celkem škoda, potenciál to mělo. Za vidění to ale určitě stojí, nebude to zybtečně utracená hoďka a půl. Dávám tedy za 3 dopisy z domova... * * * (04.07.2019)