Manželka

Björn Runge sklízel menší či větší úspěchy v rodném Švédsku, jeho kousky těšily zejména festivalové diváky, nyní se širšímu publiku představuje psychologickým dramatem jednoho manželského páru, který čeká velká událost. On je romanopisec na absolutním vrcholu, ona dohlíží, aby si včas vzal prášky na srdce. Společně odlétají do chladného Stockholmu, aby si převzal prestižní cenu, udělovanou na základě poslední vůle švédského vědce a vynálezce dynamitu. Bude ovšem Nobelova cena ve správných rukou? Nevyplují na povrch roky potlačované skutečnosti? Slavnostní ceremoniál se blíží, napětí mezi partnery roste. Lehce se otřeme o literární společnost, která znevažuje ženské autorky, dotkneme se role ženy v životě, potažmo úspěchu muže („Celá ta léta se dusíš v obřím hrnci roztrpčenosti?“). Jedenasedmdesátiletá Glenn Close odešla během své bohaté kariéry šestkrát jen s oscarovou nominací, její minimalismus divákovi vždy hned napoví, v jakém rozpoložení se nachází, jak oddanou manželkou byla a je, jak potlačuje svá přání a zájmy. Třeba to na posedmé vyjde. (27.01.2019)

Tohle pro mě prostě nefungovalo. Herecký výkon Glenn Close je jediným světlým bodem v celém filmu a také napětí mezi její postavou a postavou Jonathana Pryce. Příběh je utahaný, nudný a nezajímavý. Zajímavým se stává až v posledních 20 minutách filmu, kdy se konečně objeví nějaká gradace. Každopádně, kdyby tento film nevznikl nic by se nestalo, maximálně bychom přišli o herecký koncert Glenn Close, ale ten ona dokáže rozpoutat i v jiném a daleko lepším filmu. (25.02.2019)

Glenn Close získa asi oscara. Ale je to skutočne za výkon? Jej postava je lepšia než ona samotná. Manželka, ktorá obetovala svoj talent a venovala ho z lásky manželovi, aby sa z neho stal slávny spisovateľ, hoci sám nevedel napísať ani leporelo. A ešte k tomu ju všade podvádzal. Dráma na vysokej úrovni so skvelými dialógmi a výborným scenárom, po dlhom čase naozaj film, ktorý pútal až do konca. (15.02.2019)

„Manželka“ na prvý pohľad vypadá na jednoduchú drámu, ale v skutočnosti v sebe skrýva viac. (Nekonečná) láska (a úcta) ženy, ktorá dokáže zakryť všetky hriechy manžela, „umelca“. Medzi nimi nevera a plagiátorstvo sú najkritickejšie. Hlavne tá druhá spomínaná vec dostane väčšie slovo. Film v prvej polovici je spíš pasívnym a nie príliš presvedčivým výstupom hercov/herečiek. Akoby sa všetko chystalo na nejakú veľkú záverečnú scénu. To aj dostaneme v predposlednej scéne, kde hádka medzi manželkou a manželom vyvrcholí. Príde bod, kde už žena prestane tolerovať tie veci, ktoré celý život tolerovala. G. Close hrá presvedčivo a razantne, ale až v druhej polovici. Tá prvá patrí spíš jej dcéry A. Starke aka mladá G. Close. Nomináciu G. Close na Oscara chápu a vážim si. Škoda, že film nedokázal lepšie spojiť scény odohrávajúce sa v minulosti a v súčasnosti. P.S.: Film Slova bol hlbším zážitkom. Osobné hodnotenie: 75% (***) (27.02.2019)

„Chtěl bych poblahopřát i vám, Joan. Myslím, že lidé manželku nedoceňují.“ - „Já svou ženu doceňuju. Hodně ji oceňuju.“ - „Tak jsem to nemyslel. Myslel jsem zbytek světa.“ A právě na tom zbytku světa někdy záleží nejvíc…Z výrazů tváře a gest manželky je divákovi jasné, že tu něco nehraje. Ale ono ve filmu nejde ani o to znát pravdu. Spíš je to o tom, jak se s ní popasují hlavní hrdinové. Protože dostat cenu z rukou švédského krále a vyslechnout si potlesk plného sálu může být pěkné, ale na jednoho to už může být příliš. To pak můžou ven vyplout dobře (a léta) skrývané emoce. A tady se dostávám k tomu nejlepšímu na snímku, hereckým výkonům stárnoucích manželů. Pryce je výtečný, ale Close zvládá své pocity vyjadřovat ještě o něco lépe (a dočkala se za to alespoň toho Zlatého glóbu). Také mě bavilo, jak řada scén začne svůj pravý smysl dostávat až postupně (jako třeba takové zdánlivě nepodstatné radostné skákání na posteli). A závěr (který přišel v pravý čas) se také povedl, ona postava nezklamala. Celkově solidní 4*. (05.04.2020)