Zbrusu Nový zákon

Zbrusu Nový zákon je rozhodně jeden z nejoriginálněji pojatých snímků posledních let, o tom není pochyb. Surový, podlý a znuděný Bůh! Naivně chytrá Ea, toužící svému otci řádně zavařit! Uťáplá Bohyně s oblibou v barevných vzorech a milující číslo 18! Opravdu povedená rodinka, ke které je nutno ještě přiřadit "džej-káčka". Na druhé straně břehu stojí "obyčejní" lidé, kterým je jednoho dne prozrazeno datum smrti, s čímž se každý vypořádává po svém. Snímek je plejádou bizarních postaviček, zapeklitě (černo)humorných situací a nečekaných zvratů, kterou vedou až k nevyhnutelnému konci. Nápaditý filmařský počin, který musí být určitě trnem v oku silně nábožensky založeným lidem, nicméně já jsem se u něho doslova BOŽSKY bavil. (23.01.2016)

Při prvním čtení anotace mě napadlo, že ztřeštěnější námět jsem na festivalu ještě nepotkal, má nízká očekávání však byla záhy překonána. Snímek láskyplně vypráví příběh, který, ač založen na úplně absurdní premise, vlastně dává dokonalý smysl a skvěle zapadá do biblických příběhů, jak je známe. Díky jemně přihlouplé zápletce, slušným hercům a dobré režii je Zbrusu Nový zákon odlehčenou, místy sarkastickou zábavou, nad kterou nedoporučuji příliš přemýšlet. 9/10 [KVIFF 2015] (13.07.2015)

Prazvláštní bizár, který je tedy především něčím úplně jiným než se prezentuje a místo propagované cynicky černé nekorektní komedie dodává laskavou člověčinku tak nějak o univerzu, životě a všem, která hodně užírá z misky Wese/Roye Andersona a především Jeana-Pierre Jenueta. V tom překvapivě není zas tak úplně její hlavní problém (zejména díky zdařilé kameře). Ten se skrývá v nastavených pravidlech zdánlivě surreálné sladkosti, jejíž veškeré výchozí body vystupují z technických a neskutečně vágních pravidel hry, jak nám jsou představeny na začátku (Deus a jeho machina, jejíž funkce a technické zázemí není nikterak vysvětleno, takže to automaticky umožňuje, aby se skrze tento vynález všehomíra inicioval jakýkoli děj je zrovna zapotřebí). Když už si to tvůrci takhle ochčijí, aby si mohli dělat co chtějí, tak chci víc než jen ukázku toho, jak bychom měli každý žít po svém. (12.04.2016)

Když tady čtu čerstvé komentáře z dnešní ČSFD projekce v kině Scala - čertu s věřícími, kteří "nerozdýchají tohle alternativní zobrazení Nejvyššího", aspoň nám nebudou krást kyslík, no ne. Dormaelův nejnovější počin filmařinou hodně připomíná staršího Pana Nikdo, způsob časových narací, hudební motivy, nadsázka. Pro mě je to ale vyzrálejší dílo, ačkoliv hranice mezi hurónským smíchem (velmi časté) a smutnou realitou (smrtelno, velmi procítěné a hluboké a všeobklopující) je křehká a propustná a snímek může snadno působit depresivně. (23.12.2015)

Je mrzuté, když je člověk nalákán ukázkou na komedii a následně se ukáže, že v ukázce je vystříleno až moc "broků" a film celkově zas taková sranda není. Oduševnělé povídačky o vnitřní hudbě bez nějakého dalšího významu a docela roztahané hledání apoštolů mne bavilo čím dál méně. Originální nápady tu rozhodně jsou, vtip také - i když s dějem ustupuje humor do pozadí za melancholické příběhy. (viděno 1x cz dab.) (18.08.2016)