Réžia:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrajú:
Antonia Zegers, Alfredo Castro, Alejandro Goic, Alejandro Sieveking, Jaime Vadell, Marcelo Alonso, Roberto Farías, José Soza, Paola Lattus, Francisco ReyesObsahy(1)
Najnovší film Pabla Larraína sa odohráva v malom prímorskom meste na bezútešnom pobreží Čile, kde katolícka cirkev internuje kňazov podozrivých z porušenia zákonov, obvinených z kriminálnej činnosti alebo neetického či nemorálneho správania. Štyria bývalí „duchovní" sú tu pod dohľadom opatrovateľky a ich život plynie v obvyklej rutine až do chvíle, kým stereotyp nenaruší nový návštevník. Klub je originálna, brilantne a s dávkou čierneho humoru nakrútená komorná dráma pripomínajúca detektívne vyšetrovanie. Larraín, tak ako vo svojich predchádzajúcich dielach, kladie mimoriadne nepríjemné otázky. Otázky, ktoré sa často ani nevyslovujú alebo sa na ne jednoducho neodpovedá. Pokračuje v analytickom prieskume psychológie súčasného človeka s dôrazom na konformnosť, zbabelosť, kolaboráciu s mocou... A filmovými prostriedkami uvažuje nad tým, čo z toho vyplýva. V neposlednom rade však ide v Klube aj o preteky chrtov. (Art Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (17)
Tak tohle bylo opravdu to nejhorší co jsem kdy na MFFKV viděl. Nudný zdlouhavý a prázdný scény jsou prokládány naprosto (promiňte mi) debilním dějem. Byly jsme tam čtyři a všichni jsme se shodli, že je to naprostá kravina. Tohle opravdu nedoporučuji. Lidé, kteří tohle doposavaď hodnotily (75%) předpokládám, že zastávají názor, že film je složité pochopit a má svojí hloubku, kterou musíte číst mezi řádky. Můj názor? Takhle to dopadá, když si někdo chce hrát na Mozarta, ale sotva zahraje Tichou noc... ()
Nic pro romantické duše. Zatímco Spotlight je víc o novinářích, tenhle jde mnohem víc k podstatě toho, jak otřesná může být morální perverze, která se odívá do náboženského jazyka. Je to fakt hrozná podívaná a blbý je, že film je sice fiction, ale je celkem nepopiratelný, že v Chile vědí, o čem to točili. Víru v Boha ten film určitě zdravému člověku nevezme, je to víc o nemocnejch lidech (není tam postavy, která by nebyla psycho) a neschopnosti čelit pravdě. ()
Jakkoli je pro mě téma krize katolické církve v Chile vzdálené, musím ocenit jak technickou a řemeslnou stránku filmu, tak výkony hlavních představitelů a precizní režii. Rovněž poslední třetina filmu - pokání a hříchy, které mu předcházely, mě zaujala a musím přiznat, že takové rozuzlení jsem nečekal. Na pomezí tří a čtyř hvězd. ()
(50th KVIFF) Nahlédnutí do zkažených vnitřností katolické církve. Dům na kraji maličké chilské rybářské vesničky a v něm skupina exkomunikovaných kněží, které sem církev ukryla dřív, než by se kolem jejich prohřešků mohl v civilizovaném světě rozpoutat nějaký skandál. Dohlíží na ně jeptiška, nudný život zde si skupina krátí cvičením závodního chrta. Zvrat nastává ve chvíli, kdy jeden z knězů, obviněný ze sexuálního zneužívání malých chlapců, spáchá sebevraždu. Tehdy na scénu nastupuje jakýsi vyslanec Vatikánu, který má situaci vyřešit. Jak se ale postupně ukáže, ani on se nebude za každé situace chovat v souladu se svým ctnostným křesťanským učením. Klub je filmem na pohled nepříjemným a nevstřícným, od diváka vyžaduje trpělivost. Na rozdíl od mnohých jiných festivalových filmů ale opravdu má co říct a také to říká. Bez kompromisů, bez zjednodušování. Finále zdrcující, byť mohlo být ukončeno o pár minut dříve. 80 % ()
Velmi intimní výpověď o stáří, pokání a nápravě, která nemusí vždycky vyjít, tak jak jsme doufali. Co si myslet o starcích, kteří provedli špatné věci před 50 lety? A máme právo je vůbec hodnotit po takové době? Možná je podstatné, jaký je člověk teď a ne jaký byl, ale otázkou je, zda se vůbec může změnit. A samozřejmě, zda lze změnit katolická církev... ()
Galéria (18)
Fotka © Fabula
Reklama