Stále spolu

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Dokument má jednu zásadní chybu - sice se tváří jako nestranný, ale výběrem střípků a sestřihem dost jasně ukazaje kritické stanovisko režisérky. To značně snižuje jeho kvality. Chápu zaměření se na otce, vadí mi absence doplňujících informacích. Rodina odjíží za výdělkem do Španělska a zanechává Dorotku doma. Proč, když jsou stále spolu? Dovídáme se, že Dorotka čeká miminko, ale je nám záměrně zatajen otec dítěte. Proč? Působí to dojmem, jakoby nejstarší dcera s novým potomkem stále zůstávala v lůně své biologické rodiny. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Divák nepotřebuje dostat naservírované názory reřisérky, je schopen udělat si názor sám, ale musí k tomu dostat kompletní informace. Pozoruhodným shledávám přístup učitelů. Je patrné, že s alternativním životem rodiny nemají problém, dokonce to vnímají jako přínos, jakoby i oni byli okouzleni fluidem velkého otce. Ten na rozdíl od svých dětí ví co dělá a proč to dělá, bohužel se mu nepodařilo vychovat ve vyzrálé osobnosti své potomky. Možná jsou šťastní, ale pouze ve stínu svého otce. Dojem idylického vztahu mezi manžely je narušený nevybíravým okřikováním matky v přítomnosti dětí. Kde chybí respekt ke svobodě druhého člověka, je něco špatně. Ať už u hlavy rodiny nebo u paní režisérky. (25.11.2015)

Po zhliadnutí tohto dokumentárneho filmu som zostal mierne šokovaný, dosť prekvapený, ale hlavne poriadne nasratý. Vlastý, zarastený blbec Mlčoch by si zaslúžil poriadne po papuli. Za to ako týra, manipuluje a terorizuje svoju rodinu by mal sedieť v base. Jeho hlúpa, submisívna manželka Simona by sa mala liečiť na psychiatrii. Dvoch najstarších synov treba urýchle niekde izolovať, pretože z nich pod vplyvom ich despotického otca vyrástli nepredvídateľní psychoši. Ostatné deti zveriť sociálke a tie najmladšie umiestniť do normálnych rodín na prevýchovu. To čo predviedol egocentrický blázon Petr Mlčoch v tomto dokumente je jasný príklad dlhodobého, systematického domáceho násilia. ** (01.12.2015)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)

Po shlédnutí filmu http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10486813722-stale-spolu/, po přečtení několika rozhovorů s režisérkou Evou Tomanovou a především pod dojmem bonusu k filmu http://www.ceskatelevize.cz/porady/10486813722-stale-spolu/21256226454/bonus/21418-beseda-s-tvurci/ se nemohu ubránit dojmu, že celým dokumentem nenápadně prosakuje autorčin despekt k Mlčochovým a jejich způsobu života, dokonce bych řekla, že prosakuje skrytě a velmi rafinovaně. Jak jinak působí oba manželé Mlčochovi v diskuzi o filmu (bonus) než ve filmu samotném! Za ty roky, kdy E. Tomanová dokument připravovala, musela nashromáždit takové množství materiálu, že prostříhat film tak, aby zvýšila jeho kontroverznost a následně diváckou přitažlivost a prodejnost filmu, byla jistě hračka. V bonusu na mne naopak udělal velmi příznivý dojem producent Jiří Konečný, který prošel vývojem od negativního postoje k rodině až po její chápaní a neskrývané sympatie, které zdůvodňuje tím, že nyní už je sám otec tří dětí a leccos pochopil. - - - Co se týče samotné rodiny Mlčochovy, je mi jasné, že mnohé dráždí jejich životní styl až k nepříčetnosti jako rudý hadr krocana. Naše společnost je sice až k sebezničení tolerantní, ale běda tomu, kdo se odváží žít jinak než ostatní! Dočká se poplivání a odsouzení napříč časopisy, bulvárem i komentáři na csfd. Ve společnosti, která neuznává žádnou autoritu, včetně na prvním místě autority Boží, musí autoritativní otec působit jako exot či dokonce zvrhlík. Znám mnoho rodin, které se považují za konzervativní nebo tradiční co se víry týče, ale s výchovou svých dětí mají velké problémy a nedokáží je přes veškeré své úsilí tradičně vychovávat, což je celkem pochopitelné v liberální společnosti obklopující je kolem dokola. V tomto bodě snahu Mlčochových izolovat sebe i své děti od společnosti plně chápu. A ještě něco: Ono i to tzv. "domácí vzdělávání" je u nás mnohým trnem v oku (v "pokrokovém" Německu je dokonce zakázané). (29.11.2015)