Zádušní oběť

Kdyby byla tahle televizní náročná záležitost z nelehké doby tak napínavá a plná emocí a zvratů, jak jí líčí obsah z dílny ČT, měla by určitě jiné hodnocení. Milan Knažko v roli vyšetřovatele je fajn, je to milá změna na obrazovce, hlasově hodně připomínal Martina Hubu. Ostatní ale nestojí za nic, a to ani jindy krásná Evička. Bandička Neužil, Jiráček, Hádek a flashbacky s nimi jsou televizní šmírou. (12.05.2017)

Spojení Svoboda - Körner bývalo zárukou kvality. Snad že jsem pod vlivem několika recenzí příliš neočekával, byl jsem spokojen. Poetická detektivka z temného období stojí na skvělé kameře, Kocábově hudbě a tajemné atmosféře. Film má blíže k nové vlně 60.let - dává symboly, náznaky, obrazy. Dnešní divák, zvyklý převážně na polopatické jednoduché snímky musí být zákonitě zaskočen. Není to žádný intelektuální art, jen snímek, co vyžaduje od diváka spolupráci. Vladimír Smutný vytváří barokní šerosvitné obrazy, nejčastěji jsem viděl plátna Mistra Rembrandta. Život, smrt, přežívání. Tma, šero, plamen lampy. A krev. Mikve, očistná lázeň, se stává místem násilné smrti. Pomsta. Krev si žádá krev. Film je drsnější (jak už Svobodovy snímky bývají), ale že by v něm bylo více vražd a násilí než v GOT, jak tvrdí M.Spáčilová, tak to není. Jednoduchý příběh mi tentokrát nevadil, podnětů k přemýšlení bylo více než dost. Snad jen dokumentární záběry novodobých zvěrstev v závěru bych klidně vypustil...vnímavý divák se bez nich obejde (byť autorům v tomto rozumím). Pro mne nijak zvlášť sympatický Kňažko tentokrát boduje - český (slovenský) Maigret jako vyšitý! (10.04.2017)

Spoil: Klasické téma msty za dávné kolektivní znásilnění, Kornerovsky romanticky zasazené v pohnuté údobí, umožňující ždímat další židovské slzy, jejichž objem pomalu přestává být košer, stejně jako permanentní (nejen v rámci tohoto filmu) ukňourané vzlyky beze slov, přec evidentně v jidiš. Konec na nádraží byl naprosto nevhodný až stupidní. I mistr scénárista se halt utne, ale tady si bard Korner spolu s ostudou uřízl pomalu hlavu. I nadále si jej budu asociovat raději se jmény Berhof, Adelheid a zejména Údolím včel. Z herců zaslouží pochvalu Eva Josefíková za své krásné oči, zejména pak jejich vytřeštěné uhlíkaté středy a Viktorie Čermáková za nebývale to správně půlměsíčitě vysochané kozy, jejichž designové vrcholy (také vytřeštěné) se rovněž nacházely vprostřed expozice. Ač byly tyto přírodní (ú)tvary samy o sobě hodné diváckého obdivu (ba lásky), zde měl člověk během scény znásilnění pocit jakési nepatřičnosti, snad i snahy filmařů dmout je za každou cenu (po vzoru onich středů) na odiv. Z dalších herců předvedl svůj kvalitní standart Milan Kńažko, svůj nekvalitní standart pak Tomáš Topfer. Ultrazbytečnou až trapnou byla role Vilmy Cibulkové. Překvapilo pak trio buzerantů Neužil junior, Hádek junior, Jiráček, kteří se zde zhostili svých na svou popularitu až nezvykle malých roliček. Až člověka překvapilo, že jejich ekipu nedoplňovali další špatní herci jako Sokol nebo Matonoha. Tak snad příště. 50% (16.05.2017)

V zádušní oběti je obětí především divák, který je v úvodních minutách chycen na zlatý prut, aby následně byl ponechán na břehu bez možnosti skočit zpět do vody a pozřít toliko důležitý kyslík v H2O. Když budu ignorovat fakt, že se jedná o televizní film, tak se stejně nemohu ubránit tomu, že celá výprava působí až příliš lacině a diváka logicky odrazuje bez návaznosti na kvalitu zápletky. 29 % (02.12.2019)

Není smutný, že i když v případě Zádušní oběti nejde zrovna o nejpovedenější televizní dílo, pořád je lepší než většina filmů, která míří do kin? Herecky velmi dobře zvládnuté (vedle všemi opěvované Evičky Josefíkové je nutné vyzdvihnout i pro mě zcela neznámou Ági Gubíkovou i - nebudeme si nic nalhávat - poprsí Viktorie Čermákové, které je v jejím věku mimořádné), horší to je se scénářem, který se společně s postupující stopáží rozplizává do neurčitého patvaru. Škoda, protože začátek (zhruba do poloviny filmu) je skvělej, atmosférickej a hutnej, jenže co se stane potom... třeba nevyužitý a de facto zbytečný motiv té jakési satanistické společnosti je nejkřiklavějším příkladem. A bylo jich tam víc. Je to prostě škoda. A k poznámkám o antisemitismu musím dodat jedinou věc: docela se ztotožňuju s postoji židovských vojáků z prostoru budoucího Státu Izrael po druhé světové válce, kteří nedokázali pochopit, že šest milionů jejich soukmenovců šlo do plynových komor jak ovce na porážku bez náznaku odporu. Příslušníků národa, který vytvořil Mosad a Šin Bet, patrně nejlepší a nejtvrdší zpravodajské služby na světě! Jsou chvíle, kdy válka prostě smysl má. (26.09.2019)