Tichá radosť

Pevně rozhodnutá a druhým s ochotou se rozdávající Sonička, čeká na muže. Na druhého muže, neb ten první se prostě nepovedl. Obklopena všemožnými příklady ze života, hledá svou další cestu. Kýčovitý milenecký trojúhelník sestřičky a dr. svůdníka i detailní pohled na pracovní povinnosti zdravotních sester. Podivná hudba a velmi tuctová režie dělala film docela nezáživným, ovšem sympatizovat s křehkou Soničkou a jejím osudem, je velmi snadné. Magda Vášáryová opět vynikající. Daleko zajímavější, než samotný příběh, byl pro mě velký počet českých herců v slovenské audio verzi. (16.06.2015)

Soňa (v brilantním podání Magdy Vášáryové) ráda a pečlivě vykonává svou profesi zdravotní sestry, při práci dále studuje, ale v soukromí šťastná není. Žije v bezdětném manželství s hrubým mužem (typický "pracant", který sedí v kuchyni a pije pivo z lahve, manželce dává svou přítomnost najevo leda svými ponižujcími proslovy), a k tomu nesnesitelná tchýně, která ji chodí špehovat i do práce. Chvilkový únik najde Soňa v krátkém románku s mladým lékařem (Jiří Bartoška), ale ani to není řešení do budoucna...Opravdu skvělý společensko - psychologický snímek, zachycující šedou realitu poloviny osmdesátých let, natočil Dušan Hanák. (19.03.2012)

Kdysi jsem četl, že Pedro Almodóvar je jediný muž, který rozumí ženský duši, ale z tohoto filmu mě přišlo, že Dušan Hanák umí ženské duši i velmi pozorně naslouchat, protože jinak by neměl šanci natočit tak nádherný film ve který předvádí Magda Vášáryová exceletní herecký výkon a vedlejšky hrajou taky výborně. Asterka v 80 letech byla k sežrání. Myslím si, že není moc chlapů, který umí takhle citlivě trefit ženskou křehkost a sílu věci měnit současně. (19.03.2024)

Ono je to určitým způsobem dost zajímavé, ať už lehce umělečtěji vedeným příběhem, tak i některými scénami, dialogy a hereckými výkony. Má to i co říct a psychologie hlavní postavy je tu poměrně dostatečná, ale dvě věci na tom prostě zamrzí. Tou první je to, že snad skoro se vším se dalo víc pracovat a víc hlouběji rozebrat a tou druhou je samotné filmařské zpracování, jehož atmosféra sice funguje, ale nedokáže si udržet stejnou kvalitu po celou dobu a kvůli tomu je to místy krapet mdlé. Navíc ani ta hudba se do toho moc nehodila. Ale klady u mě stejně převažují, i když důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím nemám a určitě to jeden z těch slabších Hanákových filmů. Silné 3* (13.01.2022)

Tichá radosť je po Obrazoch starého sveta a Ružových snoch tretím, mnou hodnoteným, filmom Dušana Hanáka. A tretím so štyrmi hviezdičkami, čo je na slovenské pomery výnimočné. Relatívne pomaly plynúci film o vzájomne sa prelínajúcich osudoch je naplnený krehkou krásou, nenaplnenými túžbami, ale aj primitívnou hrubosťou a zákernosťami. Dušan Hanák, podobne ako napr. Ingmar Bergman, rozumie ženám lepšie ako mužom a ich radosti a strasti dokáže veľmi citlivo vyjadriť. Cením si, že vo filme nevystupujú čierno-biele, jednoznačné postavy, ale ľudia, akí nás obklopujú v reálnom živote. Aj preto štyri hviezdičky, lebo porovnateľne kvalitných slovenských filmov je žalostne málo. (13.10.2015)