Jeho dívka Pátek

No mňa Jeho dievča piatok bavil o to viac, že som videl ešte lepší remake s L+M. Ten je lepší, pretože je prehľadnejší a povedzme že pomalší. Kanonádnosť tejto verzie je maximálna, zábavné je sledovať dlhšie scény a zamyslieť sa nad tým, ako boli natáčané a ako bolo vôbec možné ich natočiť. Nie je to žiadna brutálna komédia, kedy sa neviete prestať smiať, dôležitejšia je chémia medzi postavami a pocit, že toto je ten klasický starý Hollywood so všetkým, čo k nemu patrilo. Ale v tomto prípade ešte divokejší, ako to bolo obvyklé v bláznivých komédiách. 70% (13.06.2015)

Další z celé řady komediálně laděných snímků, které ve 30. a 40. letech vznikaly podle divadelních her a většinou jste v nich mohli najít Caryho Granta nebo Jamese Stewarta. Howard Hawks se tu pak stará hlavně o to, aby vysokootáčkové tempo nepolevilo a aby herci pronášeli své repliky rychlostí rotačního kulometu. Prostě klasika. P.S. Těším se na Wilderovu verzi s Matthauem a Lemmonem. (04.12.2010)

Hawks přenésl na plátno klasickou konverzačku, která dokázala skloubit americkou ódu na demokracii s vtipně cynickými postavami, které se v neskutečné rychlém tempu podvádí (v originále "double-crossing" ). Piráti z Karibiku jim nesahají ani po kolena. A tak Grant dokáže dostat stupidního nápadníka jeho bývalé ženy několikrát do vězení, jeho matku nařídí vynést z press-roomu, aby se svou bývalou (a budoucí) ženou MIMOCHODEM zachránil nevinně odsouzeného a usvědčil starostu z úplatku. Vždyť pod tím cynickým výrazem se skrývá pravý Američan! Některé vtipy se drží v obměnách dodnes (Přísahám na hrob své matky! - Ale tvoje matka je pořád naživu!), ale vždy mě dostává závěr - žádný vášnivý polibek, žádný desetiminutový sentimentální patetický projev o amerických hodnotách - je prostě jasné, že mít líbánky u Niagarských vodopádů byl jen hloupý nápad. (09.10.2008)

Kvízová otázka na začátek (odpověď se dozvíte na samém konci komentáře). Jakou předlohou (v názvu) se nechal scénárista H. Hawks (volně) inspirovat?...... Jak je to jednoduché že. Stačí mít (všeho)schopného scénáristu, „dej Hitlera mezi vtipy“, který je zároveň režisérem s jasnou vizí a herce, kteří jsou ochotni resp. schopni jeho představy následně přetavit v realitu a (prostřednictvím filmového plátna) je předat (k) nadšenému divákovi. A teď mi řekněte, proč podobných případů (v současné době) je jako gólů, které letos F. Torres nasázel v anglické premiere league? Chápu, je jiná doba, točí se jinak, ale v drtivých počtech případů mám neodbytný pocit, že prvotním zadáním (úkolem filmařů) od produkce je, aby každý investovaný dolar byl zatraceně vidět. Scénář resp. dialogy jsou až na druhé (odstavné?) koleji, přičemž jako by se čekalo na náhlé vnuknutí shůry.[..už to tak vypadá, že ten nahoře bude pěkný cynik. Zřejmě opráším stařičké pero (absence čárky nad e je cílená) a poznámkový blok sám].Třeba je to však úplně jinak a trpím syndromem Gila Pendera z Allenovi Midnight in Paris. Kdoví. Zpět k filmu. Pokud by se mě někdo (ne nutně major Terazky) zeptal, co si představuju pod takým pojmom situační konverzačka, rozhodně by v mém výčtu nechyběl tento snímek H. Hawkse oslavující resp. obžalovávající novinařinu. Kadence jednotlivých slov zdejších dialogů je rychlejší než kalašnikov AK47 (rovnat se s nimi může snad jen B. Wilder resp. J. Cagney a jejich One, two, three), přičemž posledních cca čtyřicet min je hotový uragán, kde ústřední duo C. Grant- R. Russell předvádí „stand up“ výstup pod názvem „kdo z koho“ a ukazuje v praxi, že novinařina není zaměstnání, ale... poslání? Možná, rozhodně však posedlost. Přestat psát rovná se přestat dýchat. P.S. co se zdejšího „souboje“ H. H. versus B. W. týče, u mě to chlapcům vychází na plichtu. Nepohrdnu ani jednou verzí. Jak tou odlehčenější (H. Hawkse), s prvotním (nikoliv jediným) cílem pobavit, tak tou cyničtější s přesahem (B. Wildera), to zejména díky postavě W. Matthau coby W. Burnse. Byť přiznávám, mluvit zde (ve světle Esa v rukávu) o cynismu, je asi jako představa T. Savalase, coby typického playboye s kučeravými havraními vlasy, „křičícího na nás, svým umělohmotným křečovitým úsměvem, z úvodní stránky magazínu, sýr“. 79% P.P.S. málem bych zapomněl. Odpověď na kvízovou otázku z úvodu je samozřejmě D. Dafoe – Robinson Cruso. Prosím nesoudit. Nikdy nevíte, co s váma udělá samota (cely). (31.05.2013)

No, já asi radši ty noiry...Jeho dívka Pátek je film, který má své nevyvratitelné kvality, ale mému vkusu ani divácké trpělivosti příliš nevyhovuje. Tempo dialogů je tak rychlé, že se oněm ukrytým hláškám ani nestačíte zasmát a navíc mě i trochu zklamalo, že tam nebylo tolik ostře rýpavých poznámek a dvojsmyslů jak jsem od jednoho z nejznámějších screwballů očekával (například LaCavovo Stage Door bylo v tomto ohledu mnohem lepší). Vše je tady soustředěno na rychlost, až mě kacířsky napadalo, že kdyby si ony zrovna mluvící postavy své odpovědi o půl vteřiny déle rozmýšlely, mohly být mnohem zajímavější. Avšak sledování rozjetého Caryho Granta ve vrcholné formě a nepříliš zprofanované, ale kromobyčejně sympatické Rosalind Russel, činí z His Girl Friday snesitelný zážitek i pro diváka, kterého umělý a přepjatý novinářský příběh poněkud nudí. (02.10.2013)