Odrazy

Polská kinematografie je v poslední době o ligu, možná o dvě, lepší než česká. Zvlášť jejich schopnost vyrovnávat se se zásadními událostmi jejich historie je obdivuhodná. Ať je řeč o pogromech (Ozvěny), masakrech ve Volyni (Volyn) nebo o stalinismu tady. To nejsou žádný laskavý Pelíšky. Wajdovi se to moc povedlo. Snad to mohlo být trochu dynamičtější, ale jinak jsem spokojený. (10.11.2022)

Ta doba byla opravdu šílená, nechtěla člověka zničit rychle fyzicky, ale pomalu a psychicky...Wajda uchopil téma tím nejsyrovějším způsobem, kdy pozorujeme nejenom osud jednotlivce, ale také dopad na jeho známé, rodinu...Dává vlastně zrcadlo celé společnosti...No a samozřejmě dobře propracovaní komunističtí pohlaváři tomu dávají ten protipól a drama (až to ve mně vyvolává takovou tu touhu po spravedlnosti)...Po dlouhé době Linda opět v ne-gangsterské roli...Každopádně film o člověku, který dělal to, čemu věřil... (24.01.2017)

Tento životopisný snímek vyprávějící o avantgardním polském malíři Wladyslawu Strzeminském mě jen utvrdil v přesvědčení, jak důležité je, že komunisté byli před více než třiceti lety v zemích Východního bloku odstaveni od moci. Jejich nadvláda nicméně i přesto stihla napáchat zničující škody. Z té totální destrukce jedince a jeho osobnosti, potažmo celé společnosti, na níž film Andrzeje Wajdy poukazuje, opravdu mrazí. (75%) (15.02.2023)

Andrzej Wajda napriek uznaniu presahujúcemu hranice Poľska si ma získal iba v teenagerskom veku filmom Popol a diamant. Odvtedy som márne v jeho tvorbe hľadal film, ktorý by sa popolu čo i len priblížil. Ani s Odrazmi to nebolo iné. Už som si myslel, že doba na reflexie stalinizmu už prešla a nie je tomu tak. Opäť vstávajú zlovestní  primitívi a snažia sa nadviazať na minulé úspechy. S filmom mám problém v tom, že neviem, či ide o kritiku doby alebo biografiu avantgardného maliara. Ani jeden z pohľadov nie je dotiahnutý do konca. A tak zapamätateľnou je pre mňa ostáva iba dcérka tvrdohlavého maliara, ktorého napriek prianiam aparátčikov nezrazila električka. (17.04.2024)

Nudné, schematické, chladné a hlavně zbytečné. Strzeminského jsem neznala před zhlédnutím filmu a neznám ho ani po něm, vím, že neměl ruku a neměl nohu. Ale v čem bylo jeho kouzlo, proč jej zbožňovali studenti, to jsem se nedozvěděla. Za to vím, že kouřil. Wajda poskytuje naprosto zbytečné informace, naprosto nic neříká o pocitech postav, ale za to důsledně vodí diváka za ručičku, když mu chce předvést nějakou velmi nudnou historku ze života malíře. (16.09.2017)