Až na dno

Objektivně je to za míň, ale já tomu tu slabou třetí hvězdičku dám, ale jen proto, že za tím podle všeho skutečně stojí Wenders a že mě ten příběh trošku zaujal. Jinak je to bohužel další důkaz toho, že už se Wenders vyčerpal a že jeho nejnovější filmy už ho ani trochu nepřipomínají. A tady je to znát snad nejvíc (ale ještě jsem neviděl Vše bude v pořádku) - a to říkám jako někdo, komu se docela líbily i Krásné dny v Aranjuez. Až na dno totiž chybí hodně - postavy jsou nepromyšlené, u dialogů je to jak kdy, první polovina mi nepřišla dostatečně propojená s tou druhou (protože z té romantické linky se tu téměř okamžitě skočí do thrillerové - kde je nějaký pořádný předěl, kruci? a pak to ve mě má vyvolat nějaký silný dojem...), je to úplně zbytečně natažené na dvě hodiny a kvůli tomu je to dost nudné... Příběh mě sice trošku zaujal a pár zajímavých scén má, ale stejně se vleče, není dostatečně promyšlený a i když to ve finále je konečně nějak napínavé, pokazí to úplný závěr, který mi přišel trochu mimo. Hlavně emočně je to celé mdlé a i když chemie mezi hlavní dvojicí nějaká je, stejně to je málo. Asi nejlepší na tom všem je kamera, která dokáže tvořit zajímavé záběry, ale ruku na srdce - Benoît Debie se svým kameramanským stylem k Wendersovi nehodí. On umí dost dobře, ale jeho styl je takový moderní, experimentální (a taky právě proto dělá především na filmech Gaspara Noého a nově i Harmony Korineho), ale Wendersovy film jsou silně poetické a zasněné - a to se obávám, že není Debieho parketa. Tady na tomhle filmu je to znát - i když je kamera slušná, vůbec to nevypadá jako film od Wenderse. Ani trochu. U Krásných dnů v Aranjuez jsem to ještě bral, to se odehrává vlastně na jedné zahradě a jednom domě, ale tady už to říct musím. Vlastně z toho starého Wenderse, z toho, kterého tak obdivuju, zůstal jen cit pro mraky. V tomhle jediném prvku jsem si řekl "ano, to je Wenders!", ale jinak? Ani náhodou. A to je sakra málo. Herecké výkony jsou taky slušné a celkově by mi to vůbec nepřišlo špatné, kdyby za tím stál jiný režisér, ale takhle? Za mě zklamání, bohužel, a to se ještě přemáhám, abych tu slabou třetí hvězdičku dal. V rámci Wendersovi tvorby to v mých očích pořád není takový pokles, abych šel níž - ale obávám se, že jestli ještě někdy Wenders natočí nějaký film, mohlo by k tomu s největší pravděpodobností dojít. A přitom z Palermo Shooting jsem byl nadšený a to je to z roku 2008... Každopádně bych stejně chtěl, aby Wenders ještě něco natočil - a úplně nejlíp aby to byla existenciální road movie. To by totiž ukázalo, jestli je Wenders skutečně bez nápadů, nebo v něm ještě něco je. Strašně rád bych si přál to druhé, ale kdo ví... EDIT: Wenders ještě něco natočil a je to mnohonásobně lepší, takže jdu s hvězdičkou dolů. Lepší 2* (17.01.2021)

Nechala jsem se zlákat zvučnými jmény na postu režiséra a hlavních protagonistů, a nestačím žasnout, jak tento celkem pádný předpoklad kvalitní podívané téměř vůbec nezafungoval. Romantická linka mezi Alicií Vikander a Jamesem McAvoyem sice docela upoutá, ovšem jen ve chvílích, kdy jsou spolu. Jakmile se fyzicky rozdělí, jde všechno postupně tak nějak do kopru. Snímkem prostupuje snaha o hlubší sdělení, ale obrazně řečeno, až na dno se nedostane. Ba co víc, ani se mu nepřiblíží. Nakonec tedy zbývá jediné - obdivovat krásné lokality, v nichž se natáčelo. (45%) (18.11.2020)

Wenders, McAvoy, Vikander. Takové spojení přece nemůže vytvořit špatný film. Submergence se pokouší pracovat se třemi rovinami příběhu, které se liší i svým žánrovým přístupem. Rovina romantická, tedy úvod v hotelu funguje celkem bezproblémově. Chemie mezi hlavními postavami existuje a síla emočního vzplanutí tak získává poměrně solidní základ pro budoucí děj. Jenže Wenders hrdiny rozděluje a namísto toho, aby s nimi paralelně pracoval v jednom společném žánrovém i stylistickém proudu, nechává každou postavu prožívat vlastní, z hlediska předchozího děje dost nefunkční a bohužel i dost nezajímavý osud. Výsledkem je tak podivný mišmaš, který ve mně vyvolával pocit, jako kdybych sledoval několik jiných filmů, ze kterých se někdo pokusil udělat jeden. Logicky pak celý film jako celek vyznívá do ztracena a vyvstává otázka, proč něco takového vůbec Wenders točil. Myslel si, že to může fungovat nějak jinak? Nebo je výsledný tvar přesně tím, co režisér zamýšlel? Pokud ano, minuli jsme se obloukem. 4/10 (17.05.2018)

Téma je zcela zásadní. Nevyhýbat se informacím o životě obecně a reálném současném světě dnes zvlášť, ponořit se až k podstatě problémů a stát se součástí řešení (submerge into the deep of it and become a part of the solution). Kdyby se film dostal k podstatě věcí aspoň z desetiny tak hluboko, jak zeširoka kolem toho dokáže klouzat po povrchu a žvanit, byl by to nářez. Takhle je to místo ponoru jen utopený čas. *~ (20.12.2019)

Film, který by se dal rozdělit na tři části. Ta nejlepší je jednoznačně úvodní část v hotelu, romantická linka funguje, mezi Jamesem a Alicií nechybí chemie a na to jejich milostné oťukávání se dívá moc dobře. Ovšem ty další dvě části, kdy už jsou hrdinové rozděleni, jsou zoufale nudné. Vážně, celé je to natočené s absolutním nezájmem. Nemohla jsem v těch jejich osobních liniích najít vůbec nic a vlastně jsem jen čekala na závěrečné titulky. Je to škoda, protože Alicia a James jsou dva výborní herci, kteří si zaslouží lepší projekty. Jeden z těch filmů, který vážně nemusíte vidět. (03.06.2018)