Šialene šťastná

Pěkný evropský film, který stojí za vidění - je však otázka, zda se za chvíli nevykouří z hlavy. Námět o postavách, které vyrazí spontánně do světa z prostředí, které je nějak omezovalo, není příliš originální, a připomene spoustu filmů jiných. Jednoduchý příběh není sám o sobě ani dost silný, aby člověka na necelé 2 hodiny vtáhnul do děje, a film tak působí zbytečně rozvlekle; oběma hlavním postavám jsem navíc ani na konci jejich přátelství nevěřil a postrádal jsem ve filmu vystižení toho, kdy mezi nimi to přátelské pouto vzniklo. Nesedlo mi moc ani obsazení - obě herečky v hlavních rolích sice nehrají špatně, ale jsou to obě staré šeredky - kdyby to bylo o dvou 20 letých holkách, bylo by to celé o něčem jiném. Navíc mi přišlo otravné, jak se v tom filmu v podstatě nevyskytují jiná auta než fiaty - jasně, odehrává se to v Itálii, ale podle mě to byl prostě product placement, na který jsem alergický. A co mě štve nejvíc - z toho, jak byla vysvětlena Beatricina minulost, jsem stejně nepochopil, jestli tedy byla, nebo nebyla blázen. V tom je možná největší problém, který jsem s tím filmem obecně měl - nenašel jsem v sobě žádné sympatie k oběma hlavním postavám a bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi děje, proto to ze mě ani nemohlo dostat nějaké emoce. Takže mé resumé je, že se mi to líbilo, ale s mnoha výhradami - proto jen 3 hvězdy. (09.07.2017)

"I když klesáme ke dnu, jsme šťastní". Dvě ženy. Dle odborníků jsou skutečnými blázny, projevují se tak, jednají tak, jsou dle toho zařazeny...zavřené pod dohledem. Co je na nich "nenormálního"? Chtějí si bez zábran plnit své touhy...ubozí blázni. Také občas "po italsku" zmizí. Ztraceny ve světě svobodných bláznů, tedy těch nezavřených, prožívají svou noc a den plný zábavy, ale i strastiplnou, snad i kajícnou cestu, jež může pro jednoho tento šílený svět na chvíli osvítit kapkou naděje k lepšímu zítřku, i když ho dobrovolně stráví za branou prosluněného blázince. Výborně zrežírované, trochu užvaněné komediální drama, které chytne za srdce i bez nuceného sentimentálního kýče. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (25.01.2017)

Takový druh dramedie dokážou natočit snad jenom Italové. Jen ti totiž disponují charaktery, které jsem nikde v Evropě nezažil. Buď ukřičený, agresivní Italy, kteří hrotí i smítko na parapetě a nebo uječený, bláznivý, opálený Italky, který mají názor na všechno a za svojí pravdu by Vás byly schopný zkopat do hranatý krychle. Ti chlapy v tomhle případě součástí tohoto filmu nejsou, ale ty ženský….na ty se tu musíte připravit. Jedna je přesně ten prototyp Italky a druhá by byla taky, kdyby nebyla psychicky na dně. Měl jsem co dělat, abych ty charaktery ustál, ale nakonec musím říct, že v rámci roadtrip dramatu jsem se vlastně ani moc nenudil. Naopak. Typické italské drama ze života tamních. (29.05.2019)

Prostredie psychiatrickej liečebne je obvykle neobmedzenou studňou originality, a preto dokážu filmy z tohto prostredia vytvoriť zaujímavé námety a zápletky. Čo sa týka tohto filmu, tak ma doslova iritovalo ako z toho chceli miestami robiť komédiu, no zápletka bola na čistú drámu. Extrémne excentrická Beatrice mi takmer celý film žrala nervy svojim prehnaným entuziazmom á la Eva Máziková. No s utrápenou Donatellou som v podstate súcitil, hoci za to ako dopadla si mohla vlastne sama. Celkovo ma tento film však akosi nenadchol - možno keby sa to nieslo v dramatickejšom rytme, tak by to výrazne mohlo - ale bohužiaľ, toto nebolo ani len na priemer (samozrejme, s výnimkou výborného záveru). (06.04.2017)

Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10 (31.01.2017)