Kedi

Opus magnum catus. Zaujimavy dokument o spolocnych problemoch (v tomto pripade hlavne spojenych s urbanizaciou), hladanim dialogu, nachadzanim porozumenia a finalnej symbioze. Taktiez nadherna prehliadka charakterov, jak ludskych tak macacich. Namatkovo spomeniem len "vychovaneho" kocura - samotara z lahodkarstva, ktory nikdy neotravuje somranim klientelu alebo neprekroci prah obchodu; pripadne typek, ktoreho chcel otec poslat do moslimskej skoly, pretoze robil mackam na hrobcekoch kriziky (pretoze v Leoneho filmoch to vyzeralo cool).. (20.05.2017)

Dokument pěkný, ale bylo mi z něj spíš smutno. Je pěkné, že se najdou lidi, co se o toulavé kočky starají, ale ani nikdo z nich nezmíní kastraci jako řešení - i pán, co vykládá kolik peněz dají za léčení jejich kocoura - bojovníka. A za každou bednou roztomilých koťat si tak spíš představím spoustu těch mrtvých, které takové prostředí nevyhnutelně přináší... (04.06.2017)

Ono se to na první pohled jeví jako pitomost, prostě nějaký nadšenec chce sledovat volně žijící městské kočky, které nemají páníčka, ale tím, jak kamera sleduje kočky, sleduje i to, jak ovlivňují lidské osudy a jak se kolem nich utváří město. Tohle je zajímavý pohled, který překvapivě řekne víc, než by si člověk na začátku myslel. (01.03.2018)

Ideální rodinný dokument, který zachycuje krásu Istambulu z pohledu koček. O denním životě mnoha koček v tomto městě. Nechápu jak to Ceyda Torun točila na úrovni koček, ale je to roztomilé.  Je to překvapivě filosofická pocta terapeutické síle koček. Film je vhodný ke sledování po špatném dni. Abyste si ho užili, měli byste být milovníci koček. Je rozjímající a lyrický, což se dá u tohoto druhu filmu očekávat.  Dokument je částečně přírodopisný, částečně je to městský milostný dopis a je také o lidech v Turecku. S kočkama je zacházeno se zbožnou pozorností. Mají inteligentní oči a ladné pohyby. Na slunci se vyhřívají svými kožichy.  Některé jsou tak milé, že explodujete radostí.  https://dokumenty.tv/kedi-nine-lives-cats-in-istanbul-dokument-titulky/ (12.05.2023)

Ja úlisné mačky až tak rád nemám, ale chápem, že Turci mohli tradíciu milovania mačiek prevziať ešte Egypta, kde už v staroveku ich považovali za bytosti z hora. A keďže mi tento dokument bol celkovo ukradnutý, tak aspoň pikoška z toho Egypta. Starostlivosť o mačky sa totiž Egypťanom nie vždy vyplatila. Keď ich v roku 525 pred Kristom napadol perzský vládca Kambýses, boli mu náboženské praktiky Egypta veľmi dobre známe. Využil teda lesť. Do predných línií svojho vojska postavil celý regiment mačiek. Nijaký Egypťan sa neodvážil na ne vystreliť šíp a Peržania poľahky obsadili Egypt na viac ako storočie. Ktovie, či sme v minulosti nemohli toto využiť práve na Turkov. (19.11.2020)