Olli Mäki

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale otravnejší športový film s otravnejším príbehom som hádam ešte nevidel. Absolútne, ale absolútne nič zaujímavého, až na jeden zápas na konci, hoci aj jeho výsledok bol jasný už v prvých piatich minútach filmu. Hlavná postava sa tu len tak motá, bedáka, horekuje, krčí plecami, druhá postava zase do nej hučí, že musí a musí a musí.... a vlastne nič z toho. A tak stále dookola. A dievčinka? No neviem... moc romantiky to tiež nepobralo. No skrátka veľké sklamanie, nechápem čo kto na tejto kakačke vidí. Na hranici odpadových záležitostí. 30/100 (19.11.2019)

Konec boskovického festivalu 2017. Neděle. Ráno film, Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Finský film o boxerovi z 60. let mě nepřilákal ani tak svým námětem jako tím, že Oli (skutečná postava) pocházel z Kokkoly. Tak, jak měl Rocky přezdívku "italský hřebec", tak se Olimu říkalo "pekař z Kokkoly". No a právě v Kokkole jsem před pár lety byl na 14 dní na návštěvě. A upřímně jsem si nedokázal moc představit, jak by se tam dal natočit film. 99% katastrální výměry toho města tvoří les. A taky že jo, úvod filmu se odehrává v lese (asi málokterý divák pochopí, že to je ta Kokkola). Film je černobílý, ale tak strašně nenáročný, že se k nedělnímu dopoledni a jako rozloučení s pohodovým festivalem náramně hodil. Děj by tak tak vydal na kratší povídku, nebo sloupek v novinách, z finské přírody nevidíme nic, protože černobílá kamera snímá málo a navíc v noci. Nic pořádného nevidíme ani z Helsinek, žádné vybíhání schodů k helsinské katedrále á la Rocky se nekoná, běhá se dokolečka po pláži. "Pointa" celého příběhu z filmu trčí jako sláma z bot, tvůrci ji do diváka ostatně tlačí hned v názvu filmu. No a co, že je to vlastně o ničem? V boskovickém kině mají pohodlné sedačky... (17.07.2017)

Boxerské filmy prostě nejsou špatné, a tak ani tenhle, finský a navíc černobílý, není špatný, i když rozhodně není určen pro každého. Na jednu stranu moc umělecké, na druhou stranu to ale ukazuje box i trochu jinak, nikoli jako adrenalinový, drsný sport, ale i jako přetvářku, která je ke sportovcům mnohdy dost krutá. (31.08.2017)

Už jsem viděl slušnou řádku boxerských filmů, a nutno uznat, že tenhle je opravdu jiný. Pekař z Kokkoly jakoby ani nechtěl být mistrem světa, protože jeho život právě dostal jiný smysl, a on chce být jen obyčejně šťastný. Z toho prostě nového Rockyho neuděláte (ostatně Juho Kuosmanen se ani o nic takového nesnažil). Těžko bych film popsal jako romanci, ale v jeho jinakosti je jistý půvab. (21.09.2020)

51. KVIFF - Po tomhle filmu mám skoro pocit, jak kdyby byli Finové v šedesátých letech úplně jiní, než je tomu dnes. Ale také je dost možné, že na ně v tom období, kdy se odehrává tento film, působil polární den. Všichni totiž byli komunikativní, otevření, vstřícní a sem tam i lehce sarkasticky vtipní. Tudíž všechno možné, jen ne dostatečně finští. Nicméně u tohoto filmu musím pochválit, že se snaží boxerské drama vyprávět naprosto obyčejně, a tak, jak to pravděpodobně opravdu bylo. Takže žádné přehnané americké příběhové výpady, ale prostý příběh Olliho Mäkiho, který chvíli ve svém životě tápal, než pochopil, co je jeho opravdové štěstí. Bohužel ona černobílost ve mně vyvolávala efekt spánku a tak jsem se chvílemi slušně nudil. Závěr filmu pak krásně ukázal to, proč jsou evropské filmy tak opravdové. Opravdovější boxerský příběh aby divák pohledal. (04.07.2016)