Spievajúci detektív

Hodnotit Zpívajícího detektiva je skutečně zapeklitý oříšek. Jsou filmy, které se dají ohodnotit jednou větou, a jsou takové, kde ani stránka textu nestačí k vyjádření rozporuplných pocitů. Pustil jsem si Detektiva s vyhlídkou na žánrový film, jenže v jeho případě nejde o žánrový snímek. Film se pohybuje na rozhraní několika žánrů a i když jsem viděl řádku filmů, kde to fungovalo, tohle je jiný případ. V jedné minutě se tváří jako muzikál, ve druhé jako psychologické drama a ve třetí jako ryzí komedie. Jednotlivé ingredience, ze kterých se vařilo, jsou velmi chutné, ale film ve svém výsledku nedrží pohromadě a výsledkem je typický "anglický puding". Dobří herci v netypických rolích, nápaditá režie, scénář, který pracuje s originálními prvky, taneční čísla, která jsou sama o sobě velmi zajímavá, jenže děj nikam neposouvají a do filmu nijak nezapadají. Kdybych byl na film lépe připravený, bylo by hodnocení lepší, ale takhle je to mezi 2 a 3 hvězdičkami a k té třetí se přikláním jenom, abych ocenil originalitu a odvahu, protože s velkým komerčním efektem se již dopředu nedalo počítat. Příběh těžce nemocného muže, který si svou bezmoc vybíjí na svém okolí a utíká se do snových představ, mohlo u mainstreamového publika těžko zabodovat. V prvních minutách filmu se divák jen těžko orientuje mezi halucinacemi, flashbacky a realitou. Celkový dojem: 50 %. (12.01.2008)

Je libo přesvícenou nemocnici nebo krásně atmosferický noir? Nevyzpytatelný filmový trip s hrubozrnným slovníkem v každém druhém políčku, legendárními songy a Robertem Downeym, který si podmaňuje každou scénu. Na diváka je celý film šílený podraz, protože snad neexistuje jednoznačný způsob, jak si tu kterou scénu vyložit, ale díky sympatické odvaze přeskakovat od sexuálních otevřeností k muzikálu a od nerozdýchatelné satiry k poutavé psychologii se nemůžu nijak výrazně zlobit. Tenhle typ beznadějného hledání základní příběhové nitě mě totiž baví. (31.07.2007)

Jo, byl to divnej film. Nebavil mě. Bylo to moc popletené. Nevěděl jsem, kdy je Dark děcko, kdy je jeho matka mrtvá a kdy živá a kdy je skutečnost, kdy kniha a kdy představy. Muzikálovejma vložkama a tamponama mi to připomnělo českej vzpomínkovej muzikál Rebelové, protože tam zaznělo taky plno starejch songů (který nikdo nezpíval, jenom všichni otvírali hudbu na slova). Na druhou stranu se filmu nedá upřit originalita. A párkrát jsem se aji zasmál. Hlavně Gibsonovi. A těm dvěma gangsterům (Adrien Brody a Jon Polito) (09.07.2007)

Možno, keby v tom nehral Robert Downey Jr., tak by som ani nedopozeral. I keď to nieje mojím zvykom a snažím sa každý film dopozerať. Takto som pri filme vydržal, ale bol taký nejaký divný. Ale čo, nemusím zas rozumieť úplne všetkému. Každopádne tam bolo pár dobrých hlášok, krásna Robin Wright a veľmi podarený Mel Gibson, ktorý vyzeral ako Tom Cruise v Tropickej búrke. O nič neprídete, ak nedostanete chuť na tento film, ale Robert Downey Jr., ktorý tam má úžasné cinické a pesimistické komentáre, za to rozhodne stojí. (07.01.2015)

Z britské televizní minisérie vzniklo melancholicky-psychologické drama, ve kterém hlavní hrdina, ironický Danny Dark, trpí vážnou kožní chorobou a právě ze světa bolesti prchá do světa svého románu a dosti paranoidních představ. Vzteklý Danny se tak z nemocničního lůžka v tu ránu ocitá v Los Angeles 50. let, kde coby zpívající detektiv vyšetřuje záhadnou vraždu prostitutky. Rozdílné polohy vyprávění nemusejí sedět každému, nicméně scénáristická zručnost a kamerově obratná stylizace poetiky let minulých leccos vynahradí. Překvapí i inteligentní a zručná režie Keitha Gorgona, snímek navíc obsahuje hvězdy nižší i vyšší svítivosti, herce s oscarovými nominacemi i proměněnými plešouny a především nevypočitatelného Roberta Downey, Jr., který na jedné straně prakticky pomocí drog a alkoholu položil vlastní kariéru, ale na tu druhou teď díky nové comicsové krvi (Iron Man) prožívá zasloužený úspěch. (22.09.2008)